Láska podle melodie

18. Kapitola

Když se dva dny po soutěži probudím, všechno pokrývá čerstvá vrstva sněhu. Cosi studeného a zmrzlého už se z nebe sype nějakou tu chvíli, ale teprve teď to vypadá jako opravdový sníh. Vánoce jsou oficiálně tu. Dneska naposledy do školy a zítra jsou prázdniny. Vezmu z poličky dva malé balíčky, ve kterých mám dárečky pro Chrise a Darrena a přitom zavadím pohledem o novou fotografii v lesklém rámečku. Je ze soutěže, ze dne, kdy jsme vyhráli a postoupili do krajského kola. Ze dne, kdy jsem si uvědomila, co cítím k Sebastianovi.

Zachycuje naši malou skupinku s rozzářenými obličeji. Zaměřím se však na střed fotky. Přesně ve středu stojím já a Sebastian mě ochranitelsky drží kolem pasu. Ještě nikdy jsem ho neviděla tak šťastného, jako právě v tomto perfektně zachyceném okamžiku.

Vybavím si tu chvíli. Ten pocit, kdy mě svíral. Pocit bezpečí. A ještě něčeho. Jenom nějak nedokážu vyjádřit, čeho.

Vrátím se myšlenkami zpátky na zemi a odtrhnu svůj pohled od fotky. Pořád si připomínám, že na něj musím přestat myslet. Ale nejde to tak lehce, jak bych si přála. Vlastně to nejde vůbec.

♫

Druhou hodinu nás čeká tradiční vánoční koncert. Všichni členové sboru jsou omluveni z hodin, a tak místo do třídy zamíříme s Chrisem rovnou do sboru. Musíme ještě docvičit pár písniček.

Škola je doslova pohádkově vyzdobená. Všude visí cesmíny, jmelí a na zábradlí schodiště jsou namotané dlouhé girlandy z pravého jehličí. Ze všech koutů se line vůně pečených jablek a skořice a místo tradičních limonád jsou na každém kroku k dostání horké čaje nejrůznějších příchutí. Bude to znít zvláštně, ale celá škola voní útulným domovem. A uprostřed haly, mezi oběma částmi schodiště, se vyjímá obrovská živá jedle, sahající až po strop a bohatě nazdobená. Něco takového jsem za celý svůj život ještě neviděla.

I hudebna je bohatě vyzdobená. Jakmile se objevím ve dveřích, seběhne se ke mně zbytek sboru a zatáhne dovnitř. Jak to tak vypadá, pozměnili letošní repertoár vánočních písní. Zařadili jako tradičně písně The Most Wonderful Day of the Year, potom The First Noel, Let It Snow ale na začátek si opět střihnu duet se Sebastianem. Snažím se navrhnout, aby dali sólo tentokrát někomu jinému, přeruší mě však Sebastian.

„Je to zbytečné, Lizzie. Už jsem to zkoušel." Zablýskne se mu v očích. „Chtějí, abys zpívala ty. A nedají si to nijak vymluvit." Pokrčí rameny, nezdá se však, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Na obličeji mu pořád pohrává lehký úsměv. Strašně mu to sluší. Za dobu, co se známe, mu porostly, vlasy a když se je ráno pokusil učesat, rozhrabal je do všech stran. Přeměří si mě pohledem a úsměv se mu prohloubí. Už to vůbec není ten kluk co na začátku. Dlouho jsem v jeho pohledu nezahlédla ani náznak nepřátelství. Trošku mě to začíná děsit.

„Tak dobře," povzdychnu si naoko utrápeně, avšak pouze se tím snažím skrýt radostné tetelení v břiše. Zase si s ním zazpívám. „Co nám vybrali?"

„Last Christmas." Vykřikne někdo z davu. Povytáhnu překvapeně obočí a mrknu po Sebastianovi.

„No na mě se nedívej, já to nevybíral." Zasměje se. Zakoulím očima, ale rozesměju se také.

„Začneš ty, nebo já?" Zeptám se, zatímco se ostatní už řadí kvůli zbytku písniček.

„Začni ty." Zamyslí se a pak navrhne. „Pojď se mnou, něco ti ukážu." Natáhne ke mně ruku a já ji obezřetně přijmu. Potom mě vyvede z hudebny a zavede ke stromku. Všude je neskutečné ticho a klid, zbytek školy je ve třídách.