Láska podle melodie

64. Kapitola

Posadím se před jediné osvětlené zrcadlo v šatně a vytáhnu svou taštičku s make-upem. Z rozhlasu u stropu se nese soutěžní písnička od sboru někde ze severu Virginie. Hello od Adele. Není to špatné, ale vcelku ohrané. Tuhle písničku zná už každý úplně zpaměti. Ale musím uznat, že zpívají fakt dobře.

Otočím se od zrcadla a prohlédnu si naši partu. Kluci poposedávají na sedačkách a sedacích pytlích všude po místnosti, nervózně si spolu povídají a při tom pokukují po hodinách. Zbývá nám už jenom pětačtyřicet minut.

Prohrábnu si vlasy, které mi Chris pečlivě nakulmoval a teď mi ve volných vlnách splývají přes ramena. Posadím si do nich opatrně věneček z kopretin a poupravím make-up. Je na čase se konečně navléct do šatů.

„Co to?" ozve se odněkud z chodby vyděšený výkřik. Následuje pár nadávek a potom tvrdá rána.

„Co se stalo?" rozrazí Sebastian dveře na chodbu a zbytek zanikne v nadávkách. „Sakra, kdo tohle udělal?"

Vyskočím ze své stoličky a ženu se za davem. Když si protlačím cestu ven ze dveří, spatřím Matta, jak se válí po zemi a k němu se sklání Sebastian. Matt si s bolestivým výrazem svírá levý kotník a Sebastian s Jasonem se ho snaží zvednout.

„Co se kruci děje?" vykřiknu a začnu lokty prorážet mezi kluky prostor, aby mohli Matta posadit na sedačku.

V příští chvíli Sebastian zavrávorá také, podaří se mu však udržet rovnováhu. Na kachlíčky na zemi někdo vylil kafe, které s nimi barevně perfektně ladí, takže to nejde poznat. Z dlaždic se však tím pádem stala vražedná zbraň.

„Jsi v pořádku?" zeptám se Matta starostlivě, avšak jeho výraz naznačuje, že rozhodně v pořádku není.

„Asi mám vymknutý kotník," řekne a zkusí se postavit. V příští chvíli se mu noha podlomí a on ztěžka dopadne na křeslo.

„Co teď budeme dělat?" povzdychne si Darren. „Nemůžeme přijít o jednoho člena, choreografie pak půjde úplně do kytek."

„Ben," vyhrknu rychle a naťukám textovku.

Šatna. Hned.

„Co s tím má..." začne Chris, zbytek jeho věty však zanikne v mé odpovědi.

„Byl na několika posledních zkouškách a," odmlčím se, „lepší možnost nemáme."

„Běžte ho -" vyhrkne Chris a podruhé během asi půl minuty jej něco přeruší.

„Ááá," ozve se z chodby. Vzápětí se objeví Benův udýchaný obličej ve dveřích. Vypadá to, že je v pořádku.

„Teda, lidi. Víte o tom, že přede dveřmi máte rozlité kafe? Měli byste s tím něco rychle udělat, je to dokonalá smrtící past. Radši najděte někoho, kdo to má na starost, než se na tom někdo zraní," začne svůj dlouhý monolog. „Aha," řekne vzápětí, když mu pohled padne na skučícího Matta. A potom: „Ne. Ne, to po mně nechtějte," vyhrkne rychle a podívá se na mě. „Ani omylem."

„Prosím, Bene. Jsi naše jediná možnost, všechny kroky umíš, potřebujeme jenom doplnit choreografii."

„Kdo říká, že umím choreografii?" podezřívavě si mě prohlíží.

„Já. Pozoroval jsi nás na posledních zkouškách a vím, jak rychle se učíš."

„To teda není pravda," brání se.

„Benjamine!" zakřičím na něj káravě. „Znám tě od chvíle, kdy ani jeden z nás neuměl mluvit, tak o tobě něco málo vím."

„Ale," namítne Ben, to už k němu však přispěchá Chris s náhradním oblečením a zatáhne ho hlouběji do šatny.