Sebastian XII.

2.6K 181 6
                                    

Z auly se ozve ohlušující potlesk, rozbuší se mi srdce rychleji. To není dobré znamení. Letí mi hlavou. Znamená to totiž, že předchozí tým byl úspěšný, a my tak máme dobrou konkurenci. Rozhlédnu se po svém týmu. Všichni ještě poposedávají křeslech, ale pomalu se začínají zvedat. Teď je na mně, abych k nim jako kapitán promluvil.

„Takže, je to na nás." Začnu hlasitě, ale pomalu ještě přidávám na důrazu. „Tvrdě jsme dřeli, obětovali jsme tomu všechno. Jsme nejlepší, víte to vy, vím to já a teď to budou vědět i všichni ostatní. Za malou chvilku vystoupíme na pódium a všem jim tam vytřeme zrak. Jasné?" Odvykládám svou naučenou řeč a všechny je přeletím pohledem. Nakonec svůj zrak upřu na Miu.

„Je to na tobě, Lizzie. Jak řekl Darren, jsi naše tajná zbraň. Bude to šok, bude to překvapení a bude to úžasné." Snažím se jí dodat dost sebedůvěry, aby to zvládla. Zvládne to tak jako tak, vím, že na to má, ale málo si věří. Spiklenecky na ni mrknu a jí se na tváři rozhostí uvolněný úsměv. Tak je to správně.

„Takže, kdo jsme?" Natáhnu před sebe ruku a předstírám, že jsem si jejího pohledu nevšiml. Ještě nikdy se na mě nedívala tak, jako teď.

Všichni naskládají své ruce na tu mou, jenom Mia na malý okamžik zaváhá. Podívám se na ni znovu a položí svou ruku s úhledně upravenými, krvavě rudými nehty, úplně na vršek. Mezi našimi tlapami se úplně ztrácí.

„Vítězové." Vykřikneme sborově a jako jeden muž, vystřelíme ruce k nebi.

Bleskově se nachystáme na svá místa. Opona je dole, světla jsou zhasnutá a z hlediště se k nám nese tichý šum. Kluci se nachystají na pódiu na svá místa a já s Lizzie zůstaneme každý na jednom konci, za závěsem. Napětí v sálu je skoro hmatatelné a já úpěnlivě myslím na Miu a posílám jí na dálku podporu.

Ozvou se první tóna a já čekám na svou část.

I'm lying alone with my head on the phone

Thinking of you till it hurts

I know you hurt, too, but what else can we do

Tormented and torn apart

Odzpívám svou část a vyjdu zpoza závěsu. Všechny hlavy v sále se stočí mým směrem a i jeden z reflektorů si to namíří na mě. Toto nečekali, a jaké překvapení je teprve čeká, nemají ani ponětí. Teď je řada na Lizzie.

I wish I could carry your smile in my heart

Zazpívá první slova a také se objeví na scéně. Vzduchem se nese mnohohlasé zalapání po dechu, když se k ní otočí všechny hlavy v místnosti. Vím, co se jim honí hlavou. Vypadá překrásně. Světlo z reflektoru se odráží od jejích vlasů a dodává jí až nadpozemský vzhled. A zpívá tak, jako ještě nikdy.

For times when my life seems so low

It would make me believe what tomorrow could bring

When today doesn't really know, doesn't really know

Celou dobu co zpívá, se k sobě pomaličku blížíme, než vystoupáme těch několik málo schodů, které nás oddělují od pódia. Když dojdeme až k sobě, spojíme ruce a opona se začne zvedat nahoru. V tu chvíli se k nám přidá i zbytek sboru.

I'm all out of love, I'm so lost without you

I know you were right believing for so long

I'm all out of love, what am I without you?

I can't be too late to say that I was so wrong...

Láska podle melodieKde žijí příběhy. Začni objevovat