Chci tě zpátky

III

Well... takže díky klipu tady nahoře tenhle příběh  vlastně vzniknul (:
(A rozhodně to chce si ho pustit až na tu písničku dojde v ději.)

Zpěvák je předloha Ollieho, jasně. Protože ten hlas... !!!
(A ten zbytek teda taky stojí za to. Ehm.)

***

(PÁTEK, 14. září 2018)

Nejsi nervózní, Tate. Nejsi nervózní a už vůbec nejsi nervózní kvůli Olliemu.

A přesně tak to bylo - nebyla jsem nervózní - jen jsem už tak od pěti hodin zlehka vyšilovala. Dala jsem si sprchu a vyzkoušela si tři různé outfity, než jsem skončila u černých džínů s dírami na stehnech, tmavého trička a khaki bomberu (pro případ, že by se večer ochladilo).

Kolem půl šesté mi dorazila zpráva od Davida: Jsme na místě, chystáme se ubytovat. Co děláš ty? Miluju tě.

Promnula jsem si spánky a přemýšlela, jestli mu dát pravdivou odpověď. Jenže proč nakonec ne? Nedělala jsem přece nic špatného, když jsem se chystala na zkoušku kapely svých kamarádů. Fakt, že jeden z nich byl můj bývalý, by přece neměl hrát roli.

Nakonec jsem napsala: Chystám se s June ven. Jdeme na zkoušku Fallen a pak si někam sednout.

Až po odeslání mi došlo, že jsem neodepsala na jeho „miluju tě".

O chvíli později dorazilo: Jsem rád, že máš program. My se s otcem chystáme do divadla, takže se taky nudit nebudu. Hezký večer, lásko.

A jako lusknutím prstu jsem se přestala cítit provinile. Bylo jasné, že naše představy o zábavě se celkem rozcházely.

Ještě jsem mu odepsala: Tobě taky. Miluju tě.

Pak jsem se vydala do koupelny nanést si řasenku a oční linky. Vlasy jsem jen projela kartáčem a nechala je ve vlnách splývat po zádech. Doufala jsem, že vypadám alespoň o něco reprezentativněji než dnes v práci. Z nějakého důvodu (nad kterým se mi nechtělo zrovna dvakrát přemýšlet) jsem prostě chtěla zapůsobit.

Obula jsem se do černých Conversek, popadla malou kabelku a vydala se z bytu pryč. Když jsem vyběhla před dům, Junino auto už stálo u chodníku. Rychle jsem zapadla na místo spolujezdce a zazubila se na ni, pokoušejíc se brát to dneska pozitivně. „Ahoj, June."

„Máš zpoždění, Tate," vyhrkla místo pozdravu.

Mrkla jsem na hodiny na palubní desce. Bylo šest nula jedna. „Budeš mi vyčítat jednu minutu?"

Zatřásla hlavou, až se jí blond vlasy rozlétly okolo a zasmála se. „Jasně, že ne. Jsem fakt ráda, že nakonec jdeš." Pleskla mě do stehna a spokojeně přikývla, když jsem vyjekla. Až pak konečně vyrazila.

Ukázalo se, že zkouška se koná v areálu místní likérky, ve které si spřátelená kapela Dead Souls pronajímala jednu menší nepoužívanou stavbu. June mi vysvětlila, že Ollie se s jejich zpěvákem prý znal už nějaký ten rok, takže jim celkem ochotně vypůjčili na jeden večer vlastní prostory. Ovšem díky tomu se o zkoušce dozvědělo víc lidí a bude tam prý trochu těsněji.

Když má kamarádka projela do areálu skrz otevřenou bránu a zaparkovala, z budovy před námi už se ozývaly bicí a kytara, jak se kluci rozehrávali. Venku postávalo minimálně pět kluků, které jsem neznala. Dva z nich kouřili a všichni do jednoho pili pivo.

S June jsme vystoupily z vozu a vydaly se dovnitř. Ukázalo se, že musíme po schodech do patra, kde jsme vešly do velké místnosti, ve které se nacházel gauč, křesla a menší dřevěné pódium s nástroji. Ukázalo se, že je tu minimálně dalších dvacet lidí. Samé neznámé tváře... ovšem já stejně podvědomě hledala jen tu jednu.