Chci tě zpátky

LXXVI

(PÁTEK, 7. prosince 2018)

ŽÍT SVOJE SNY

„To je férovej byznys, kluci," pronesl jsem spokojeně a s oběma výrostkama si přiťuknul kloubama sevřený pěsti.

Jmenovali se Jake a Gabriel, oběma jim bylo dvanáct let. Jake – vyšší blonďák se zářivě modrejma očima - žil jen s mámou kousek odtud a pomáhal jí přivydělat si na nájem drobnýma krádežema, protože její vejplata sotva pokryla nájem a základní výdaje pro ně dva na měsíc. Gabrielova rodina s hispánskýma kořenama byla celá, ale jeho táta Javier rád flirtoval s hazardem. To logicky vedlo k tomu, že prohrával, zadlužoval se, aby mohl hrát dál, a pak se zadlužoval, aby se mohl vyplácet z dluhů. Nekonečná spirála sraček vedla k tomu, že skončil s jedním obrovským dluhem u místní lichvářský rodiny, která to rozhodně nehodlala jen tak nechat bejt. Pro výstrahu Javiera zřídili tak, že na týden skončil na jednotce intenzivní péče a přislíbili mu, že pokud nezačne platit, příště se vyřáděj na jeho manželce.

To pro něj byl zřejmě budíček, protože teď sekal latinu. Jenže to, co vydělal bylo pořád málo, protože měl na krku Gabea, ženu v domácnost a malý mimino, který sotva poznávalo svět. A ne zrovna z tý pěkný stránky, když už jsme u toho. Jedno vedlo k druhýmu a Gabe se přidal k Jakeovi. Společně se v okolních ulicích věnovali kapsářství a musím říct, že celkem úspěšně.

Oba už mi zvládli ukrást peněženku a pak mi ji s veškerou velkorysostí vrátit. Hodně se u toho nasmáli, dokud jsem je nezatáhnul do ringu. Utahal jsem je jako psy a druhej den byli sotva schopný stát na nohou. Jenže se vrátili.

Chtěli sem do boxerny chodit pravidelně a byli nadšený, když jsem jim řekl, že to pro ně bude zadarmo. Ovšem celý tohle místo teď bylo uzavřený a procházelo obrovskou rekonstrukcí, zatímco já se stal oficiálním majitelem. (Stálo mě to dost drsnejch pět kol v ringu s Dannym Mendesem a celejch pět dolarů. Jo, fakt. Ukázalo se totiž, že ten chlap vůbec nestál o prachy, ale o to, aby tu tělocvičnu udržel při životě někdo, kdo má zápal pro věc a pořádný koule. Jeho slova, ne moje.)

Takže jsem těmhle dvěma plíživejm skřetům udělal návrh a oni ho po krátkým vyjednávání přijali. Budou sem chodit po škole pomáhat s jednoduššíma pracema za jídlo, ošacení a sem tam nějaký peníze. Já byl ochotnej jim tyhle věci poskytnout i bez jejich výpomoci (protože už jsme měli několik sponzorů díky Tate a jejímu neúnavnýmu snažení), ale zdálo se, že už v tomhle útlým věku byli moc hrdý na to, aby cokoliv přijali zadarmo. Sami za mnou teď přišli s tím, že by chtěli udělat graffiti na tý největší stěně tělocvičny za dvacet babek pro každýho. Zvýšil jsem to na padesát, když to bude stát fakt za to.

Slíbili, že bude.

Takže jsme si ťukli. Rozcuchal jsem Gabeovi černou přerostlou kštici, když kolem mě procházel k východu. Tak trochu proto, že to nesnášel, a o něco víc proto, že si mě ti dva neustále dobírali. Gabe rozhodně víc než Jake.

A on na mě přes rameno zavolal: „Pendejo!" Pak se mezi futrama minul s Chadem a Mattem, který se zcela evidentně chechtali tomu výrazu, kterým mě počastoval.

Sám jsem se tomu uchechtnul, protože se mi líbil ten jeho nezkrotnej duch. Tak trochu mi nejspíš připomínal mě samotnýho. Než se za ním dovřely dveře, ještě jsem zařval: „Můžeš se vsadit, že až Tate příště přinese muffiny, tak dostaneš velký –"

Matt mě praštil do ramene. Evidentně nechtěl, abych kazil mládež, ačkoliv jsem si byl sakra jistej, že znají mnohem rozmanitější kletby než já.