Chci tě zpátky

LXXXV

(PONDĚLÍ, 24. prosince 2018)

TŘETÍ ŠANCE

Ti bastardi mě vytáhli na nohy a v pevným sevření mě vláčeli vpřed.

Zatímco já funěl, lapal po dechu a snažil se kurva myslet. Kdo to do prdele je? Jsou od Davida? Jestli jo, tak toho podvraťáka nechám vykastrovat, aby se nemohl dál množit. Intenzivně jsem se mračil a téměř přeslechnul zvuk centrálu, když někdo z nich odemknul auto. Zpozorněl jsem a natočil hlavu zlehka do strany. K mejm uším dolehl zvuk, kterej rozhodně připomínal otevírání posuvnejch dveří.

Dodávka?

Do hajzlu.

Začal jsem se v jejich rukách zmítat, ale bylo mi to celkem k ničemu. Smýkli mnou vpřed a já dopadnul obličejem na studenou podlahu vozu. Kdosi mě zakleknul.

Zavírání posuvnejch dveří. Startování motoru. A pak se jsme se dali do pohybu.

Dost možná jsem se na to všechno díval až moc pesimisticky, ale právě teď jsem se domníval, že jsem nenávratně v prdeli a jen tak mě odtamtud nikdo nedostane. Nejspíš proto jsem jim přestal vzdorovat a trpělivě čekal, až přijde moje chvíle.

Nechal jsem se vytáhnout do sedu a pak přes ten slabej hadr na mojí hlavě pronikly paprsky světla. Párkrát jsem zamrkal a téměř se leknul, když pytel stáhli dolů.

Naproti mně se objevil něčí obličej.

Můj instinkt zavelel a já ho bez jedinýho zaváhání následoval. Škubnul jsem sebou a dal tomu grázlovi hlavičku rovnou na kořen nosu.

Vteřinu po tom, co jsem to udělal, mi došlo, jaká chyba to byla.

Jenže to už se okolním prostorem rozlehl řev, kterej doprovázelo velice nevybíravý klení. „Havesi, ty jsi takovej monumentální kokot!" Byl to Zack. A právě teď proti mně klečel na kolenou, zatímco si rukama svíral nos, z něhož vytryskla sprška krve.

Nad námi se někdo začal chechtat.

Ani jsem nebyl překvapenej, když jsem vzhlídnul a zjistil, že je to Chad. Škubnul jsem rukama v poutech a dopáleně na ně zavrčel: „Já že jsem kokot? Mohli byste mi do hajzlu vysvětlit, co se to tady děje?" Podíval jsem se zase na Zacka a zlehka ho kopnul špičkou kožený boty do kolene. „A co jsi vlastně čekal? Že mě unesete a já ti kurva poděkuju, až mi ukážeš ten svůj ksicht?"

On jen mlčky vrtěl hlavou a tak za něj odpověděl Chad: „Tohle vlastně nebyl náš nápad."

Zhluboka jsem si povzdechnul a potlačil touhu přejet si dlaní po obličeji... nebo někoho z nich znova uhodit. „Rád si tu posranou pohádku poslechnu, ale nejdřív mi sundej pouta, Cartere."

On se na mě zeširoka zašklebil a prstama si promnul bradu. „Nevím, jestli se mi chce."

„DĚLEJ, KURVA!" zařval jsem tak hlasitě, až mi zalehlo v uších.

Zack se svezl do sedu a opřel se zádama o bok dodávky naproti mně. „Vole, radši to udělej. Nerad bych přivítal podrážku jeho boty ve svým obličeji."

Zaksichtil jsem se na něj a pak se trochu předklonil, aby mi Chad mohl ze zápěstí odříznout plastový rychlopouta. S úlevou jsem natáhnul paže před sebe a trochu protřepal dlaně, protože i za těch pár chvil se mi plast nepříjemně zaryl do kůže a zanechal za sebou otisky. Opřel jsem se po Zackově vzoru o bok dodávky a těkal mezi nima dvěma pohledem. „Matt je za volantem?"

Oba přikývli.

„Co vás to kurva napadlo? Mysleli jste si, že tohle je ten nejlepší způsob, jak mi zpříjemnit štědrovečerní večeři?" zeptal jsem se a v mým hlase bylo jasně znát, jak jsem nasranej.