(NOC Z PÁTKA NA SOBOTU, 21. – 22. září 2018)
JINEJ VESMÍR
(TEN, KDE SE TO NEPOČÍTÁ)
Tate (23.02): Spíš, Ollie?
Ollie (23.05): Nespím, Tate.
Tate (23.09): Je hluboká noc... pořád máme náš jinej vesmír, kam realita ostatních nedosáhne?
Ollie (23.10): Vždycky.
Ollie (23.10): Mám se ptát?
Tate (23.14): Neptej se.
Ollie (23.16): ...co děláš?
Tate (23.19): Cpu se zmrzlinou a koukám na Venoma.
Ollie (23.22): „Teď jim všem uhryznem hlavy a dáme je na hromadu." ?
Tate (23.25): Jasně! Mám pocit, že zrovna v týhle hlášce je hluboká životní moudrost. Nejspíš by se tak vyřešilo dost mejch problémů.
Ollie (23.27): Bože Tate!
Tate (23.27): Ano?
Ollie (23.28): Nic. Málem mi vylítlo Mountain Dew nosem.
Tate (23.29): Sakra, to jsem měla vidět!
Ollie (23.30): Pořád jsi stejně škodolibá...
Tate (23.30): ...a tobě se to líbí.
Ollie (23.31): Touché.
Ollie (23.31): Slintáš nad Tomem Hardym?
Tate (23.32): Možná trochu.
Ollie (23.32): Tušil jsem to!
Tate (23.33): Nebudu se ptát.
Ollie (23.33): Jasně, že žárlím.
Ollie (23.35): Vypadám líp než on, no ne?
Tate (23.38): Ollie, přestaň plácat.
Ollie (23.42): To by se ti líbilo. Napsala jsi mi první a teď jsi odsouzená minimálně k další hodině utrpení v mojí společnosti.
Ollie (23.42): A teď koukej odpovědět!
Tate (23.45): Měla bych jít spát.
Ollie (23.46): Špatně. Zkus to znova.
Tate (23.48): Ano.
Ollie (23.48): Ano co?
Tate (23.49): Ano, jsi idiot.
Ollie (23.51): Tate, ty mě jednou zabiješ.
Tate (23.54): Děkuju.
Ollie (23.55): Za co?
Tate (23.55): To nebyl kompliment?
Ollie (23.59): Vidíš? Tohle mi chybělo.
Ollie (23.59): Ty konverzace s tebou... Nikdo jinej mě neumí takhle setřít.
Tate (00.02): A to se ti líbí?
Ollie (00.04): Miluju to. Jsi výzva.
Ollie (00.06): A teď vážně... Co se děje?
Tate (00.10): Nic a všechno. Nevím... Jsem nervózní.
Ollie (00.11): Z čeho?
Tate (00.13): Nemyslím, že bys to chtěl rozebírat.
![](https://img.wattpad.com/cover/185368659-288-k367743.jpg)
ČTEŠ
Chci tě zpátky
RomanceTATE Je to pět let. Pět let od našeho rozchodu i od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy. A přesto ho pořád nedokážu vyhnat z hlavy. Vrací se do mých myšlenek i do mých snů naprosto nezvaný a nevítaný. I přesto, že jsem teď zadaná a měla bych myslet...