Chci tě zpátky

XLIX

Tak co, vylepším vám trochu neděli? (:

***

(SOBOTA, 29. září 2018)

Musela jsem násilím potlačit ten tah, který vycházel z oblasti mého žaludku a pokoušel se mě donutit vykročit za Olliem. Zaryla jsem si prsty do stehen a raději obrátila svou pozornost zpátky k Chadovi. V ten moment jsem zjistila, že on už má před sebou pivo a hned vedle stála malá láhev s vodou. Vděčně jsem se napila a při té příležitosti zaznamenala, že Styx už byl zaměstnaný obsluhováním na druhé straně baru.

Chad se na mě mezitím ušklíbnul. „Takže, co ty tu vlastně děláš?" otázal se a vypadal u toho spíš zvědavě než jakkoliv rozčíleně.

Zašroubovala jsem flašku a odložila ji. Pak jsem pokrčila rameny. „Vlastně ani nevím. Moc jsem se toho od Ollieho nedozvěděla... Snad jen, že mám dneska šanci dozvědět se o něm víc a že se mi to nejspíš nebude líbit." Zabubnovala jsem nehty do desky baru a upřela svůj pohled do jeho šedých očí. „Předpokládám, že ptát se tebe, je zbytečný."

„Tohle není můj příběh, abych ho vyprávěl, Tate," odvětil podle mého očekávání. Nebylo se co divit. On byl ten mlčenlivý typ, který by udržel všechna tajemství světa, zřejmě i kdyby ho mučili. „Ale myslím, že když už tě vzal sem, tak se později všechno dozvíš."

Aha, takže nešlo jen o tohle místo?

V hlavě mi to šrotovalo, ale Chad mě vyrušil svou další otázkou. „Líbí se ti tady?"

Rozhlédla jsem se kolem po extravagantních návštěvnících a syrovém prostředí skladiště a pocítila jisté souznění temné pomalé hudby s ozvěnou tepu srdce v mých žilách. Bylo to jako vzdálené volání, které jsem chtěla vyslyšet každým kouskem svého těla. „Jo... myslím, že se mi tady vážně líbí," prohodila jsem pozorujíc u toho dvě tančící ženy, které se k sobě měly téměř jako dvě milenky. Ta vyšší byla bruneta oblečená do krátkých minišatů a ta menší byla majitelkou dlouhých havraních vlasů a měla na sobě korzet a upnuté kožené kalhoty.

„Fajn," prohodil Chad a upoutal tak mou pozornost zpátky k sobě, „jestli chceš, aby to tak zůstalo, drž se toho, že jsi tady nikdy nebyla.... A rozhodně jsi mě tu neviděla."

Zlehka jsem se zamračila. „Tohle místo tu není legálně, co?"

Chad se jen usmál a dorazil zbytek svého piva. Ani potom to nevypadalo, že by mi chtěl odpovědět.

„June taky neví, že sem chodíš?" zkusila jsem to znovu.

Povytáhnul koutek rtů do křivého úsměvu a zavrtěl hlavou. „Ne... Ví o tom jen Ollie a teď ty, samozřejmě."

Maličko jsem nakrčila nos. „Chade, neřekneš nikomu o mně a Olliem, že ne?"

Otočil hlavu a dlouze si mě prohlížel, jako by snad mohl najít odpověď napsanou v mé tváři. „Takže ses rozešla s panem naškrobeným oblekem?"

Chápala jsem, proč neodpověděl a namísto toho se zeptal na tohle. A proto jsem se rozhodla nepokoušet se z toho vykecat a dát mu pravdivou odpověď. „Jo, rozešli jsme se dneska odpoledne. Myslím, že mi konečně došlo..."

„Že je to arogantní vůl?" pomohl mi najít slova.

Díky tomu jsem si vzpomněla, jak David kluky ignoroval v kavárně. Nebylo divu, že si o něm Chad něco takového myslel. „Jo, přesně tak," potvrdila jsem.