Takže v jedný z kapitol se nám skutečně objeví Draven. Tak trochu se mi po něm nejspíš zastesklo.
Mimochodem z týhle kapitoly jsem při psaní zlehka umírala. Ale fakt jen tak zlehka.
(Btw a tu písničku si pusťte, příšerky.)
***
(SOBOTA, 15. září 2018)
June
Psal mi Chad, ze mu psal Ollie, jestli pry nema tvoje cislo. Coz teda nemel, takze napsal mne. Mam mu ho dat?
8.31
June
Jsi mrtva nebo co?
10.45
Tate
Pripadam si tak. Ted jsem se probudila a mozna mam tak trochu kocovinu.
11.22
June
Vzdyt jsi skoro nepila!
11.24
Tate
Jo! A i to malo me odrovnalo!
11.29
June
:D :D Chudacku. Koukej se dat dohromady, nez bude ten koncert. Samotnou me v tom nenechas. A co to cislo? Mimochodem koukala jsi na fb?
11.32
Tate
Na co to cislo potřebuje? Co je s fb?
11.32
June
To se jako fakt mam pres brachu ptat, na co to cislo Ollie potrebuje? Fb? Podivej se sama.
11.36
Tate
TO SI ZE ME DELAS PRDEL?
11.45
June
:D :D :D
11.45
June
A ted vazne, co to cislo? Chad me furt bombarduje zpravama.
11.46
Tate
Kdo to fotil? Kdo to tam sakra dal?
11.47
June
Jak to asi mam vedet?
11.48
Tate
To cislo mu posli. Vyridim si to s nim sama.
11.48
Seděla jsem v ložnici na posteli, omotaná ručníkem s mokrými vlasy smotanými v turbanu, a zírala na svou facebookovou stránku. Kapela Fallen mě dnes ráno označila na svých fotkách ze včerejší zkoušky. Konkrétně na třech snímcích, kde přede mnou Ollie klečí a zpívá pro mě.
Cloumal mnou hněv. Mohl to vidět David... mohla bych z toho mít docela solidní problémy.
A to zejména proto, jak celá ta scéna vypadala. Seděla jsem na opěrce křesla se zády rovnými jako prkno, zatínala si prsty do stehen... na první fotce jsem měla zavřené oči a můj výraz vypadal jako bych byla v blaženém deliriu z toho, jak Ollie zpívá. Na druhém jsem se dívala na něj. Do jeho čokoládových očí a snad se mi skoro zdálo, jako bych ho podle svého vlastního výrazu nejraději povalila na zem a osedlala. Na třetí jsem si olizovala rty. Takže to jako set vypadalo... vážně skvěle.
Běsnila jsem.
Odhodila jsem mobil na matraci a ve své osuškové róbě jsem začala přecházet po ložnici. „Zabiju ho. Já toho idiota prostě zabiju," nadávala jsem Olliemu, který tu samozřejmě nebyl a u toho si představovala, jak v rukou svírám jeho hrdlo a drtím mu průdušnici.
Vztekle jsem si stáhla ručník z vlasů a v předklonu si je začala alespoň trochu vysoušet. Jenže jsem do toho šla s takovou vervou, že jsem si vyškubla několik vlasů. Zanadávala jsem a odhodila ten hadr na křeslo. V ten moment můj mobil zapípal. Doběhla jsem k posteli a otevřela příchozí zprávu.
ČTEŠ
Chci tě zpátky
RomanceTATE Je to pět let. Pět let od našeho rozchodu i od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy. A přesto ho pořád nedokážu vyhnat z hlavy. Vrací se do mých myšlenek i do mých snů naprosto nezvaný a nevítaný. I přesto, že jsem teď zadaná a měla bych myslet...
