Chci tě zpátky

XXVI

(SOBOTA, 27. července 2013)

STŘEMHLAV PROTI ZDI

Měl bych bejt v pohodě.

Úspěšně jsem dodělal školu, měl jsem holku, kámoše, zpíval jsem v kapele, která měla naději jednou prorazit...

Ale.

Ale budoucnost byla nejistá.

Máma nemohla financovat moji vejšku a i kdyby na to měla, neudělala by to. Náš vztah nebyl nijak zářnej už předtím (vlastně stál dost za hovno), jenže od tý doby, co jsem dal přes hubu Jamesovi, to šlo celý tak nějak do kopru, protože se rozhodla dát přednost jemu namísto mně. Jo. I když to byl takovej sráč. Jediný štěstí bylo, že James byl od tý naší konfrontace zřejmě posranej až za ušima, a proto se většinu času scházeli u něj doma.

Takže jsem teď dělal v bistru na plnej úvazek a k tomu ještě docházel brigádničit k Billovi na dílnu. Abych si vydělal, abych šetřil... a snad si jednou splnil sen. S klukama z kapely už jsme mluvili o tom, že se začneme postupně shánět po bydlení v jiným městě kvůli tomu, že tady se nám nedařilo dostat se s hudbou nikam.

Těšil jsem se na to. Doufal jsem, že to vyjde. Mohl to bejt novej začátek a způsob, jak nechat většinu sraček z uplynulejch let za sebou.

Ten největší problém, kterej mi ležel v hlavě, byl v tom, že moje holka bude ještě pořád chodit do posledního ročníku na střední a ten můj odchod by znamenal, že budeme bez sebe.

A já se bál.

Každej den se v mý pošahaný mysli vylíhnul nějakej novej důvod, proč se tohodle bát.

Nezvládnu to bez ní. Potřebuju ji. Drží moje démony na uzdě, co se stane, když se nebudeme vídat každej den? Co když si jí někdo na škole vyhlídne a zkusí ji sbalit? Co když ona přijde na to, že ten dotyčnej je lepší než já? Co když mi pak hrábne a já ho zabiju? Co když zjistí, že se tu beze mě má mnohem líp než se mnou? Všechno by se jí mohlo rozležet v hlavě a... a... Do prdele práce!

Nebylo to tak, že bych jí nevěřil. Bylo to tak, že jsem znal sám sebe a věděl, že to se mnou nemá jednoduchý. A celá ta nejistota mi prostě vůbec nepřidávala.

Byl jsem nervózní, výbušnej, podrážděnej.

Občas jsem na ni bez důvodu vyjel.

Jenže jindy jsem ji líbal dýl než obvykle, objímal dýl než obvykle a po sexu jsem ji většinou nechtěl pustit ani do sprchy.

Jako by se ta moje paranoia rozjela do takovejch rozměrů, že jsem se nejspíš bál, že zajde někam za roh a už se mi nikdy nevrátí.

Zřejmě proto jsem si ji většinu dnešního večera držel u sebe.

Obsadili jsme s klukama z kapely, s June a Tate v metalový pivnici Černej panter celej stůl. Dneska tu bylo celkem narváno, takže jsme si ohledně židlí nemohli moc vyskakovat. Což mě osobně vyhovovalo. Tate mi celou dobu seděla na klíně a bylo vidět, že jí to ani v nejmenším nevadí. Vlastně to nevadilo nikomu z naší party. Už byli zřejmě zvyklí na to, že mám občas až přehnanou potřebu mít ji nablízku.

Takže jsem teď s jistým pocitem uspokojení jednou rukou objímal její pas a druhou svíral její stehno. Měla na sobě ty zatracený děrovaný džíny, který mě tak trochu přiváděly k šílenství. Snažil jsem se na to moc nemyslet, ale občas mi došlo, že mám prsty na její holý kůži pod látkou kalhot a ona se zlehka třese. Kurevsky jsem zbožňoval, co s ní dělá můj dotek. A už jsem se taky skoro třásl na to, až budeme u mě doma a já se dostanu do ní.