Chci tě zpátky

XXXIX

(PÁTEK, 28. září 2018)

Vešla jsem do staré tovární haly hned za Mattem a zastavila se pár kroků za dveřmi. Bylo to tu větší než ve zkušebně Dead Souls. Strop byl vysoký a napříč místností se táhly čtyři podpěrné sloupy. U jednoho z nich stála malá kamna, kolem kterých byl rozestavěný konferenční stolek, gauč a tři křesla momentálně zaplněná lidmi. Kluci tu stihli postavit menší dřevěné pódium, kde už byly sestavené bubny a odložené další nástroje. A všechny zdi vyzdobili plakáty nebo vlajkami různých metalových kapel. Zábava tu evidentně byla v plném proudu a rozhodně zahrnovala slíbenou pizzu a pivo.

„Není to nic extra, ale chtěli jsme nějaký místo, kam za námi pořád budou moct chodit na zkoušky kamarádi," ozval se vedle mě Ollie.

Vzhlédla jsem k němu a usmála se. „Je to fajn. Lidí se sem vejde dost, klidně by se tu daly pořádat malý koncerty."

Přikývnul a opětoval můj úsměv. „Právě. Navíc každej z nás už má doma menší nahrávací studio, takže nebylo potřeba to nějak přehnaně řešit."

A v ten moment jsem zahlídla jakousi vyšší slečnu s dlouhými modrými vlasy, oblečenou do černého tílka a kraťoučké sukně, která jí sahala sotva pod zadek. Odhalovala toho spoustu a to všude. V obličeji měla několik piercingů a na všech končetinách tetování. Celou image doplnila vysokými koženými botami s přezkami na platformě. A právě teď s odhodláním kráčela k nám. V závěsu za ní byl Zack s dychtivým výrazem ve tváři.

Takže Matt vážně nekecal.

Na moment jsem našpulila rty a pak ze sebe sklepala koženého křiváka. Tím jsem upoutala pozornost té punkové princezny, ale neodradila ji. Jen se trochu zamračila a zase se zaměřila na Ollieho.

Došla až k nám a zeširoka se usmála. „Ahoj! Jsem Kayleigh a jsem velká fanynka Fallen! Jsem moc ráda, že mám konečně možnost poznat tě osobně."

To. Mě. Poser.

Založila jsem si ruce na hrudi a vzhlédla k Olliemu. K tomu obrovskému chlapovi po mém boku, který měl černé vlasy stažené do drdolu tak trochu rozcuchané z naší „potyčky" v autě, a teď věnoval svůj typicky podmračený pohled té modrovlasé nádheře před námi. Nemohla jsem si pomoct, ale byl vážně tak trochu impozantní s tím, kolik nabral svalové hmoty a se všemi těmi tetováními, která teď z většiny nebyla vidět. Jen z toho lákavého výhledu na něj jsem ucítila známý neklid v podbřišku, který se ovšem přelil ve sžíravou nenávist vůči té bestii před námi.

„Ollie... Ollie Haves," nadhodil opatrně a napřáhnul k ní ruku.

Slečna horlivě přikývla. „Já vím," vyhrkla, odstrčila Ollieho dlaň stranou a skočila mu kolem krku, aby ho mohla velice intenzivně obejmout.

Co to kurva...

Měla jsem chuť po ní skočit, říct jí, že spolu s Olliem spíme, chodíme, že je můj. Cokoliv! Ale pak jsem si všimla Zacka, který stál opodál a vědoucně se na mě culil od ucha k uchu. Nakrčila jsem nos a hodila na něj otrávený škleb. Hned nato se zdálo, že má co dělat, aby se nerozchechtal.

Ten mrňavej hajzlík.

Myslela jsem si, že od začátku tušil, že mezi mnou a Olliem to nebude jen tak. A momentálně jsem mu to jen potvrzovala.

Hlasitě jsem si odkašlala a Kayleigh se konečně odtrhla od Ollieho. Jenže se pořád držela dost blízko u něj, když mi věnovala jakýsi omluvný pohled.

„Jsem Tate," představila jsem se bez seznamovacího gesta.

Přikývla. „Hm, já vím. Viděla jsem tě na pódiu a četla o tobě v novinách. Že prý spolu budete mít svatbu a podobný řeči."