Už od mala pro mě byla gymnastika a hudba důležitá. Ve sportovní hale jsem byla jako doma... Až do toho osudného momentu. Až po smrti mojí matky jsem si začala uvědomovat, kolik lidí v mém životě bylo naprosto zbytečných, kolik lidí mě ve skutečnosti nenávidí, kdo je skutečný přítel a kdo ne. Hlavně jsem si ale uvědomila, že sport, kterému patřil celý můj život, vlastně nebyl tak skvělý, jak jsem si myslela. V té době jsem si řekla, že se ke gymnastice už nikdy nevrátím. A teď, necelý rok poté, jsem tady, na jiné škole a v jiném městě, které přináší nové situace, zážitky a nabídky...