Zero

65. bitva u Starcout - část 2.

Natasha

Smutek se změnil na vztek. Nedokázala jsem ten vztek ovládnout. Zvedla jsem se ze země a koukla se na Voida. Zvedla jsem ho do vzduchu.,, Budeš toho litovat." Poprvé za tu dobu co Voida znám jsem viděla na jeho tváři výraz zděšení.,, Natasho nedělej to!" Zakřičí na mě někdo. V tom všem vzteku jsem si nebyla jistá kdo to byl.,, Udělal jsi chybu když jsi se zapletl s mou rodinou Voide." Z mé levé ruky vyšel paprsek červeného světla a trefil Voida přímo do hrudi. Paprsek byl tak silný, že ho odhodil do nedaleké výlohy. Rozešla jsem se k němu abych tohle všechno skončila ale někde mě zarazil.,, Tasho, prosím nedělej to." Otočím se a spatřím Willa. Jeden pohled stačil a veškerý můj vztek zmizel pryč. Cítila jsem, že padám ale Will mě chytil.,, Neboj se, už jsi v pořádku." Ujistí mě Will.,, Nepouštěj mě, prosím." Slzy mi stékaly po tvářích.,, Nikdy tě nepustím Natasho." Will mě pevně držel.,, Co se stalo?" Zeptal se mě.,, Zabil ho Wille. Zabil mého otce! Mou jedinou rodinu.",, Neboj se bude to v pořádku." Snaží se mě uklidnit. Koukla jsem se mu do očí. Jeho oči mi vždy přišli tak kouzelné, jeden pohled a já se dokázala uklidnit. Chvilku jsme na sebe jen tak koukali než nás vyrušil křik. Já i Will jsme se otočil za křikem. Will mě pustil a já se mohla kouknout co bylo původem toho křiku. Ukázalo se, že to byla Max, kdo křičel. Důvodem bylo Billyho tělo, které leželo na zemi vedle střepů a nějaké temné hmoty, stejné temné hmoty, kterou jsem v sobě měla já když jsem byla posedlá. Billy sám o sobě, až na pár škrábanců vypadal v pořádku, nejspíš je jen v bezvědomí. Jedním pohybem jsem zbytek Voida spálila.,, Musíme ho vzít do nemocnice." Rozhodne Katherine. Jonathan a Steve ho zvednou a společně ho dovedou do auta. Nikdo nemluvil. Já se unaveně opírala o Willa. Když jsme dorazili do nemocnice, stále jsem se od Willa nehnula. Zavolali se Billyho rodiče a začalo se to vše řešit. Všem jsme napovídali, že Billy měl autonehodu, nic vážného. Naštěstí tomu všichni uvěřili.,, Natasho?" Osloví mě Eleven opatrně. Max byla i s rodiči u Billyho. Unaveně se na ni kouknu.,, Hmm?" Zamručím nepřítomně.,, Co Void udělal s Hopperem?" V ten moment jako kdyby se zase všechno zastavilo. Realita mě udeřila jako spousta cihel. Cítila jsem jak se začínám klepat. Will mě objal ještě pevněji.,, On, on ." Zarazím se. Já to nedokážu ani přiznat.,, On ho zabil." Cítím jak mi po tváři stéká slza.,, Neboj se bude to dobrý." Snaží se mě uklidnit Will.,, Nebude to dobrý Wille, můžu za to já. Mohla jsem něco udělat mohla jsem..",, Nech toho Natasho, není to tvoje chyba." Přeruší mě Will.,, Půjdu se na chvilku projít." Než stihli jakkoliv zareagovat už jsem byla pryč. Šla jsem si sednout na lavičku kousek od nemocnice.,, Jak jsem to jen mohla dopustit?" Povzdechnu si.,, Můžu si za tebou sednout?" Zvedla jsem pohled. Vedle mě stál Steve. Přikývnu. Steve se posadí vedle mě a podá mi kapesník.,, Neměla by jsi si to dávat za vinnu." Řekne.,, Já vím, ale nedokážu si pomoct, možná kdybych...",, Nech toho, nikdo tě z toho neviní." Přeruší mě.,, Jak to zvládá Eleven?" Zeptám se ho.,, Ne moc dobře. Je teď s Mikem." Povzdechnu si.,, Poslala tě za mnou Katherine, co?" Steve k mému překvapení zavrtí hlavou.,, Ne, přišel jsem sám. Will chtěl jít za tebou, ale mě napadlo, že by ti má společnost mohla možná trochu pomoc." Pousmála jsem se.,, Jsi jako má mladší sestra Natasho a já nechci aby jsi se trápila." Povzdechnu si.,, Kdy to přestane tak bolet Steve?" Zeptám se ho.,, Brzo Natasho, to slibuji."