Zero

95. chlad domova

Natasha 

Nejsem si jistá jak dlouho tu jsem. Po prvních dvou dnech jsem to přestala počítat. Matka mě zapsala do školy.  Nebyla jsem schopná si hledat kamarády a tak jsem se držela u Nicka. Uzavřela jsem se do sebe.  Naopak Nickolase si tu docela oblíbili. Dokonce si našel i partu přátel. Kdykoliv spolu něco podnikali, vzal mě sebou. Matka z toho měla radost, zjevně si myslela, že mám zájem o nějaké navazování kontaktů, což nebyla pravda. Všichni ve škole si mysleli, nebo tedy spíš jim Nickolas řekl, že jsme se sem přistěhovali kvůli tomu, že jsem přišla o otce, což je vlastně trochu pravda. Taky zdůraznil, že já a on nejsme sourozenci.,, Hej Natasho!" Zvednu pohled od knížky. Právě byla přestávka, kterou jsem trávila tím, že jsem seděla pod stromem a četla si. Ta holka co na mě křičela byla Sasha, jedna z Nickových kamarádů.,, Ano?" Oslovím ji s pozvednutým obočím.,, Dneska bude u nás party, nechceš přijít? Nick tam bude." Povzdechnu si. Určitě jsem nechtěla trávit večer s Nickovou partou kamarádů. Naštěstí mě napadl geniální plán.,, Moc ráda ale nevím jestli mi to matka dovolí." Řeknu s falešnou nejistotou, je mi jasný, že řekne ne.,, Toho se nemusíš bát. Už jsem se tvé matky ptal a řekla ano." Ujistí mě Nickolas. Naštvaně se na něj kouknu. Sasha se na mě nadšeně usměje.,, Super! Budu se těšit."  A odejde.,, Nesnáším tě, víš to?" Řeknu. Nick se usměje.,, Taky tě miluju." Protočím oči.,, Proč jsi to zatraceně udělal?" Vyjedu na něj.,, Musíš přestat s tím apatickým chováním. Chybí ti sociální podněty." Vysvětlí mi.,, Přísahám, že tě zabiju." Nad mou výhružkou se jen zasměje.,, Jen do toho princezno. Rád budu tebou zabit." A s tím odejde. Nesnáším ho. Když škola skončila vydali jsme se domů. Nemluvila jsem na rozdíl od Nickolase, který pořád něco mlel. Naštvaně za sebou prásknu dveřma.,, Ale tady je někdo naštvaný." Poznamená matka.,, Nenávidím vás oba!" Zaječím na ni.,, Uklidni se Natasho." Snaží se mě uklidnit.,, Na to ti seru! Chcete abych nebyla apatická? Fajn, tak teda budu naštvaná!" A s tím odejdu k sobě do pokoje. Kouknu se na můj odraz v rozbitém zrcadle.,, Chcete perfektní Natashu? Fajn, tak ji budete mít a budete si přát aby jste to nikdy nechtěli." Začnu se přehrabovat v skříni.,, Perfektní." Zamumlám když vytáhnu rudou bundu, mou jedinou vzpomínku na Hawkins. Dala mi ji Katherine, do teď nevím jak ji moje matka sehnala. Nasadím si ji a znovu se kouknu do zrcadla. Seběhnu schody. Nickolas a matka o něčem mluvili v kuchyni. Hned jak si mě všimli zmlkli.,, Jdeme Nickolasi? Jsem si jistá, že na nás Sasha bude už čekat." Překvapeně si mě prohlédne ale následuje mě.,, O co ti jde?" Zeptá se mě po pár minutách jízdy na kole. Ušklíbnu se.,, O nic." Vysvětlím. Když jsme tam konečně dojeli uvítala nás Sasha. Oba nás objala a řekla jak moc je ráda, že jsme sem dorazili. Pak nás zavedla do její zahrady, kde se ona party konala. Většina Nickových kamarádů tam byla. Já se posadila vedle holky co se jmenovala Annie, byla docela fajn.,, Hele lidi co si takhle zahrát pravdu nebo úkol?" Navrhne Peter, další Nickův kamarád. Po pár kolech přišla řada na mě.,, Tak co Natasho, pravda nebo úkol?" Zeptá se mě Sasha.,, Úkol." Řeknu sebevědomě.,, Kousek za mojí zahradou je jezero skoč do něj a zkus vydržet 15 vteřin pod vodou." Usměju se.,, Dobře." Souhlasím. Celá skupina se zvedne a následuje mě.,, Zbláznila jsi se?" Vyjede na mě Nickolas.,, Uklidni se, tohle přece chcete? Chcete abych měla nějaké sociální interakce, ne?" Ušklíbnu se. Projdu se na konec mola.,, Do toho Natasho!" Křikne na mě někdo. Prostě tam skočím. Voda byla chladná. Připomíná mi to experimenty, které na mě dělali. Dochází mi kyslík. Cítím zimu. Vidím tmu.

~ 

,, Je tam nějak dlouho." Zamumlá Annie.,, Určitě to už bylo 15 vteřin." Souhlasí s ní Peter.,, Do prdele s tím už!" Zanadává Nickolas a skočí do vody. Uplyne pár vteřin a vyplave nad hladinu i s kašlající Natashou.

~

Najednou bylo světlo. Vykašlávala jsem vodu. Někdo mě držel okolo pasu, doufala jsem, že je to Will. Ale hned jak promluvil mi došlo, že to Will není.,, Nebojte se, je v pohodě. Vezmu ji domů." Slzy se míchali s vodou na mém obličeji.,, Tobě fakt přeskočilo co? Ještě chvilka a mohla jsi být mrtvá Natasho." Vynadá mi Nickolas. Pokrčím rameny.,, A co z toho. Tak bych byla mrtvá." Zamumlám.,, Tobě snad ta voda vtekla do mozku!" Otočím se na něj.,, A co s tím, komu bych tak chyběla. Všichni moji přátelé neví, že existuji. A ty a moje matka, mě nemáte rádi. Máte rádi tu ideální milou Desire, ta ale neexistuje. Jsem Natasha ne Desire." Na to nic neřekne. V tichosti jsme odešli domů.,, Co se ti stalo?" Zeptá se mě matka starostlivě.,, Spadla do vody." Vysvětlí ji Nickolas.,, Ty moje chudinko, utíkej se převléct, nebo budeš nemocná." To mi nemusela říkat dvakrát. Vyběhnu k sobě do pokoje, kde se převleču s mokrého oblečení. Co je se mnou sakra špatně?