Zero

64. bitva u Starcout - část 1.

Natasha

Nervózně jsem si podupávala nohou. Seděla jsem v autě, které řídil Steve. Vedle něj seděla moje sestra a v rukou nervózně svírala zbraň. Já, El, Mike a Will jsme seděli tady vzadu. Will mě chytil za ruku aby mě uklidnil. Pomohlo to, ale jen trochu. Náš plán byl, že já se tam dostanu, odvedu Voidovu pozornost, El se tam nepozorovatelně dostane a spolu oddělíme Voida od Billyho. A já se pak Voida zbavím. Ostatní budou čekat v autě na parkovišti, kdyby se něco náhodou zvrtlo. Sevře se mi žaludek když Steve zastaví na parkovišti před Starcout.,, Buďte opatrné." Řekne Steve. Přikývnu. Chtěla jsem vystoupit ale Will mě chytil za ruku.,, Slib, že budeš opatrná.",, Neboj budu." Vtisknu mu rychlý polibek a spolu s El se vydám ke Starcout. Já a El se po sobě koukneme.,, Hodně štěstí." Popřeju jí a vydám se dovnitř.,, Jsem tady Voide. Vrať mi mého otce!" Zakřičím.,, Už jsem se bál, že jsi zapomněla." Otočím se za hlasem. Void stál na vrcholu eskalátoru.,, Jsem tady a jsem sama, dohoda je dohoda. Musíš mi vrátit otce." Void se zasmála začal scházet po eskalátoru.,, Uklidni se Tashi, jdeš na to trochu rychle." Řekne pobaveně. Pomocí telekineze ho zvednu do vzduchu.,, Zeptám se tě naposledy, kde je můj otec?" Vyjedu po něm. Void se přidušeně zasměje.,, Nesplnila jsi dohodu." Šokovaně ho pustím.,, O čem to mluvíš?" Nechápu.,, Vím, že jsi sem přivedla tu jsou malou kamarádku, Tashi. Ale jsem ochoten ti odpustit." Pozvednu obočí.,, Co tím myslíš?" Nechápu. Pohladí mě po tváři.,, Jestli se mnou teď hned odejdeš, nic neudělám tvé milované kamarádce ani tvému příteli, který tě čeká venku." Zarazím se.,, Co bude s mým otcem?" Zeptám se. Tentokrát se zarazí on. A v ten moment jsem cítila jak mě ovládl vztek.,, Co jsi udělal s mým otcem?!" Opět ho zvednu do vzduchu.,, Já nic." Odpoví přidušeně.,, Přestaň mi lhát. Nesnáším lháře." Řeknu naštvaně a trochu ho přiškrtím.,, Dobře, řeknu ti kde je tvůj otec!" Pustím ho na zem.,, Kde je můj otec?" Vyjedu po něm. Void se usměje.,, Jsi si jistá, že to uneseš, Tashi? Tvůj drahý otec je mrtvý." V ten moment jako kdyby se svět zpomalil. Aniž bych si to uvědomila tak jsem se rozkřičela. Slzy mi tekly po tvářích a já padla na kolena. Nedokázala jsem se ovládnout a dala jsem svým schopností volný průchod. Jak se to mohlo jen stát? Jak jsem to mohla jen dopustit? Ta bolest byla příšerná. Tehdy jsem si myslela, že to je ta nejhorší bolest co jsem kdy zažila, ale nevěděla jsem, že to nejhorší mě ještě teprve čeká..