Zero

37. zpátky doma

Natasha

Ráno jsem vstala brzo. Byla jsem nadšená, že se vracím domů.,,El vstávej! Musíme vyrazit."El mi včera nabídla,že můžu zůstat s ní. El si unaveně zívla.,,To už je ráno?"Nadšeně přikývnu.,,Dobře."El se zvedla z postele. Obě jsme se šly nasnídat.V kuchyni už seděl Steve.Laura něco vařila u plotny.,,Kdy budume moct vyrazit?"Zeptám se a sednu si vedle Steva.,,Hned po snídani."Opověděl. Slyšela jsem Neferu jít po schodech.,,Dobré ráno."Nef se posadila vedle mě. Všichni jsme se v tichosti nasnídali.Laura musela do práce a tak se rychle nasnídala a rozloučila se s námi.,,Hele, Nat."Osloví mě Nefera. Zvednu hlavu a kouknu se na ni.,,Co je?"Zeptám se s pozvednutým obočím.,,Včera večer jsem mluvila s Molly a klukama."Začne.,,No a řekla jsem jim o tom co se tady děje a že se vracíš do Hawkins."Nefera se zarazila, asi čekala na moji reakci.,, A?",, Budou tady do pěti minut."Plácla jsem se do čela. To jsem měla čekat.Čirou náhodou se ozval zvonek.,,To budou oni."Podotknu a zvednu se ze židle.Otevřela jsem dveře a jak jsem očekávala stála tam Molly a Jack.,,Tak jsem slyšela, že nás chceš opustit."Povzdechla jsem si.,,Pojďte dál."Pozvu je.,,Proč, Natalie?"Zeptala se mě Molly.,,Myslela jsem,že se ti tu líbí a, že jsme přátelé."Molly zněla docela vyčítavě.,,Je mi to líto."Molly si povzdechla  a koukla se na Jacka.,,V pořádku.Chápu tě."Objala jsem ho.,,Děkuju."Zašeptám.,,Tak fajn."Molly mě taky objala.,,Budeš mi chybět Rushmanová.",,Ty mě taky Molly."Přiznám.,,Nat, vem si věci.Budeme vyjíždět."Otočím se na Steva.Opatrně přikývnu.,,Je mi to líto."Naposledy se podívám na své přátele.,,V pohodě.Ještě se uvidíme."Molly a Jack přikývnou.Naposledy jsme se objali a moji přátelé odešli.Já a El jsem šli ke mě do pokoje abychom vzaly všechny mé věci do Stevova auta.,,Budeš mi chybět Nef."Objaly jsme se.,,Ty mě taky sestřičko."Řekla s úsměvem.El už seděla v autě.,,Rushmanová,počkej!"Otočím se za povědomým hlasem.,,Jamesi?"Pozvednu obočí.,,Jsem rád, že jsem tě stihl."Prohlásil.,,Co se děje?"Zeptám se zmateně.,,Bál jsem se, že ti to nestihnu říct.",,Že mi nestihneš říct co?"Přeruším ho.James  se zhluboka nadechl.A pak udělal něco co jsem vážně nečekala, že udělá. James mě políbil.V ten moment jsem si uvědomila jak moc mi chyběl Will.,,Promiň, ale musel jsem to udělat.Nemohl jsem tě nechat jít aniž by jsi věděla jak to s tebou mám."Byla jsem v šoku.,,Je mi jasný, že pořád myslíš na toho Willa, nebo jak se jmenoval.Ale nemohl jsem tě nechat odejít aniž by jsi to věděla.",,Jsem ráda,že to respektuješ."Prohlásím a obejmu ho.,,Doufám, že budeš šťastnější."Usměji se.,,Budu.Ráda jsem tě poznala Jamesi."Rozloučím se a nastoupím do auta.Naposledy jsem ještě zamávala Nef a Steve se rozjel pryč.,,Předpokládám, že bych o tom co ten kluk udělal, měl pomlčet co?"Řekl Steve po chvilce jízdy.,,Nemusíš, já a Will spolu už nechodíme."Podotknu a kouknu se ven z okna.,,Cože?"Vyjekne Steve zaraženě.,,Jak je to možné?Vždyť jste do sebe byli tak moc zamilovaní?"Podivil se.,,Viděla jsem ho líbat se s jinou."Steve chápavě přikývl.,,Budu si to s ním pak muset vyřídit.Navíc neměla by jsi se s tím vším trápit.Na takovou blbost si ještě moc mladá."Řekl a dál se věnoval řízení.Potěšilo mě to.Jsem ráda, že je tu někdo jako  Steve, kdo tu pro nás vždycky bude, jako kdybychom měli další mámu.Musela jsem se nad tím usmát.Po docela dlouhé cestě jsme se konečně dostali do Hawkins.,,Dávejte na sebe pozor."Upozorní nás Steve jakmile jsme vystoupily s El z auta.,,Neboj se mami.Budeme na sebe dávat pozor."Odpovím s úsměvem.Steve odjel a já s El jsme se vydaly na cestu k mému novému domovu.,,Ví o mě Hopper?Nerada bych byla přítěž."El zavrtí hlavou.,,Mluvila jsem s ním o tom a on souhlasil.Nemusíš se bát."To mě uklidnilo.Byla jsem ráda když už jsem byla konečně uvnitř domu.Hopper byl nejspíš ještě pořád v práci.El mi ukázala kde budu od teď bydlet.,,Jsem tak strašně ráda,že jsme znovu spolu."Řeknu s úsměvem.,,Já taky.Moc jsi mi chyběla."El mě objala.,,Ty mě taky.",,Prosím slib,že už neodjedeš.",,Slibuju."A v ten moment jsem se poprvé za těch několik měsícu co jsem byla pryč cítila jako doma.