Zero

82. co zůstalo v Hawkins

Will
,, Wille? Wille kde jsi?" Z mých myšlenek mě vyruší přibližující se hlas Mika. Vrátím fotku ,na které jsme byl já a Natasha zpátky na její původní místo.,, Děje se něco?" Zeptám se ho aniž bych se na něj koukl.,, Neměl by jsi tu tak sedět. Je zima a prší." Podotkne Mike.,, Nevadí mi to." On si jen povzdechne.,, Wille, Natasha by určitě nechtěla aby si tady tak trpěl sám v dešti." Otočím se na něj.,, Nedokážeš si představit jak moc mě to bolí. Dal bych cokoliv abych ji tady měl u sebe v náručí. Je pryč a je to moje chyba.",, Přestaň s tím nesmyslem.  Není to tvoje vina, Natasha by ti to potvrdila." Na to jsem už nic neřekl.,, Mimochodem s tebou chce mluvit Steve a El." Řekne a dá se na odchod.,, Počkej!" Zarazím ho.,, Kde jsou?" Mike se usměje.,, Pojď, čekají na tebe." Následuju Mika před náš dům kde stálo Stevovo auto. Steve seděl s Eleven u nás v kuchyni.,, Konečně si tady. Já a Eleven ti něco potřebujeme říct." Přivítá mě Steve. Posadím se na židli vedle Eleven.,, Půjdu do obýváku, aby jste tady měli klid." A s tím Mike odejde.,, Máme plán jak dostat Katherine a Natashu zpátky." Překvapeně vykulím oči.,,  Sem s ním." Pobídnu Steva.,, El se jí od té doby co zmizela snaží najít pomocí jejích schopností, ale nějak jí to nešlo. Napadlo nás, že za to pravděpodobně mohla její matka." Steve se na chvilku zarazí.,, Asi před týdnem se nám podařilo Katherine kontaktovat. Řekla na nám naprosto všechno, tedy vše co mohla. To ona přišla s tím nápadem jak je zachránit." Vysvětlí.,, No a o co v tom plánu jde?" Zeptám se ho nedočkavě.,, Katherine nám řekla, že  slyšela její matku mluvit s někým o tom, že Natashu zapsala na balet. Taky se zmínila, že bude mít za pár dní recitál. Katherine napadlo, že by bylo dost jednoduché osvobodit je odtud.",, Jo ale jak se dostaneme do New Yorku?" Přeruším ho.,, To už máme zařízené. Vanya má nějakého známého a ten zařídil letenky i hotel. Měla ale jednu podmínku, pojede s námi." El se na mě koukne jako bych měl něco namítnout.,, Fajn, kdy odjíždíme?" Zeptám se.,, Dnes večer. A ještě něco neříkej o tom tvé mámě." Přikývnu. Udělám cokoliv abych našel Natashu.,, Padej si sbalit." Pobídne mě Steve. Poslechnu ho. Než jsem se nadál seděl sem na zadní sedačce Stevova auta na cestě na letiště. Nikdy jsem letadlem neletěl ale i tak jsem nebyl nervózní. Naopak za posledních pár měsíců jsem se konečně začal cítil trochu lépe. Začala se mi vracet moje ztracená naděj. Neboj se Tasho, už si pro tebe jdu.

Čus lidi, doufám, že se vám kapitola z pohledu Willa líbila. Další už bude zase normálně z pohledu Natashy. A můžu vám říct, že se máte na co těšit.

xoxo loverka23