Zero

112. zapomenutý experiment

Natasha

Ti strážní mě vedli někam do sklepení laboratoře.,, Kam mě to vedete?" Chci vědět. Oni mě však ignorují. Po pár minutách chůze se zastavíme před kovovými dveřmi. Jeden ze strážných odemkne dveře.,, Zkus neumřít Zero." Řekne a druhý strážný mě strčí dovnitř a zamkne.,, Zatraceně." Rozhlédnu se kolem sebe. Nacházela jsem se v rozlehlém a tmavém sklepením, který svou spoustou chodeb připomínalo nějaké bludiště.,, Co jsi zač?" Ozve se neznámý hlas.,, Jmenuju se Natasha. Nejsem tu abych ti ublížila." Slíbím. Z tmavé chodby vejde malá černovlasá dívka, nemohlo jí být víc jak deset. Dívka si mě opatrně prohlédne.,, Jak se jmenuješ ty?" Zeptám se jí.,, Kdysi mi říkali Esme." Usměju se a popojdu k ní.,, Jsi Zero." Dojde jí. Přikývnu.,, Mám ale radši když mi někdo říká jménem." Vysvětlím.,, Taky jsem byla jako ty, ale papa mě pak zavřel sem." Řekne Esme.,, Proč to udělal?" Zeptám se jí.,, Bál se mé moci, ale věděla jsem že se pro mě někdo vrátí. Pojď ukážu ti to tady." Esme mě chytí za ruku a odtáhne mě chodbou do malé místnosti.,, Slyšela jsem o tobě toho tolik. Jsi tak úžasná Natasho." Byla jsem docela zmatená, tohle má být ten mocný a nebezpečný experiment? Vždyť je to jen malé bezbranné dítě. Pak si ale vzpomenu na mě v jejím věku a dojde mi, že možná tak bezbranná nebude.,, A navíc vypadáš jako princezna! Vždycky jsem chtěla být princezna." Přizná. Nervózně se usměju. Esme se taky usměje.,, Něco pro tebe mám." Na pár vteřin zmizí a pak se vrátí s "korunou" upletenou z nějakých černých trnitých rostlin.,, Pro tebe, nasaď si ji." Pobídne mě. Poslechnu ji.,, Hele Esme, je to sice od tebe moc hezké ale já nemám absolutně ponětí o tom co tu dělám a musím jít zachránit mé přátele." Esme jen mávne rukou.,, Jsi tu protože tě sem papa poslal abych nebyla sama, samozřejmě." Pozvednu obočí.,, Co tím myslíš?" Nechápu.,, Jednou za čas sem papa někoho poslal abych si s ním hrála, ale nikdo to se mnou dlouho nevydržel. Proto tě sem papa poslal, aby jsi mi dělala společnost." Vysvětlí mi s úsměvem. To mě docela vyděsilo.,, Proč to s tebou nikdo nevydržel?" Zeptám se jí opatrně. Esme se zamračí.,, Nemyslela jsem to špatně, Esme." Ujistím ji. Ona mě ale umlčí mávnutím ruky.,, Někdo tu je, někdo kdo tu nemá co dělat.",, To musí být moji přátelé!" Dojde mi. Esme se na mě otočí.,, Přátelé?" Nechápe.,, Neboj jsou hodní, neublíží ti. Můžeš jim věřit." Ujistím ji. Ona přikývne. Obě se tedy vydáme zpět ke dveřím, kde už stáli Mike, Will a Eleven. Rozeběhnu se za Willem a obejmu ho.,, Jsem tak ráda, že jste v pořádku." Řeknu. Z naší chvilky nás vyruší Esme.,, Co jste zač?",, Nemusíš se bát Esme, jsou to přátelé a neublíží ti. Tohle je Eleven, Mike a Will." Představím je. Esme se zastaví pohledem na El. Nadšeně se usměje a El obejme.,, Věděla jsem že přijdeš. Ostatní tomu nevěřili, ale já jsem věděla že se to stane." El mi věnuje nervózní pohled.,, Tohle je Esme, je stejně jako my dvě experiment." Vysvětlím. Esme El pustí a obrátí se na kluky.,, Neznám vás, papa  říkal, že nesmím věřit cizím." ,,Nechceme ti ublížit." Snaží se jí uklidnit Will. Esme se na mě koukne jako by čekala na můj souhlas. Přikývnu.,, Proč jste tady?" Zeptá se nás.,, Papa nás sem poslal,  ale neřekl proč." Odpoví jí Eleven.,, Vím proč vás sem poslal. Papa se mě chce zbavit. Doufá že mu pomůžete, poslal jich sem několik,  ale nikdo neuspěl. A ani vy neuspějete.",, Esme o čem to mluvíš?" Snažím se jí uklidnit. Opatrně od ní odstoupíme. Než stihneme jakkoliv zareagovat Esme se pomalu změní na vysoké hubené monstrum.,, Co teď?" Z Mikova hlasu jde slyšet panika.,, Utíkejte!" Hned co se rozeběhneme nestvůra na nás zaútočí. Naštěstí pro nás byla nestvůra pomalejší než my a podařilo se nám utéct.,, Co budeme zatraceně dělat?" Já a El se po sobě koukneme.,, Asi nebudeme mít na výběr,  Natasho." Poznamená El. Přikývnu.,, Dobře, jdeme na to." Svolím.,, Na co?" Zeptá se Mike.,, Mrzí mě to kluci ale tohle musíme udělat jen my dvě." Řeknu.  Nečekáme na protesty a vydáme se zpět najít Esme,  tedy spíš to na co se proměnila. Netrvalo nám dlouho ji najít. Nestvůra stála několik metrů před námi a hladově se na kouká.,, Na tři. " Rozhodnu.,, Raz." Nestvůra zavrčí.,, Dva." Nestvůra se k nám rozeběhne.,, Tři!" V ten moment jí já a El zvedneme do vzduchu. Nestvůra sebou začne cuka a pak se rozpadne. V ten moment sem přiběhnou kluci.,, Zdá se že jsem přišli pozdě. " Řekne Will. Já a El se usmějeme.,, Pojďte vypadneme odsud." Vydáme se tedy najít cestu ven. Naneštěstí pro nás sotva co najdeme východ a dostaneme se zpět do laboratoře, nás přivítá skupina ozbrojených strážných.,, No podívejme tohle jste přežili. To nikdo nezvládl. Pokud jste přežil tohle, tak máte celkem slušné šance při zítřejším experimentu. Nebojte ten bude poslední,  tam se ukáže kdo z vás dokáže přežít."