Zero

57. posedlá

Natasha

Probrala jsem se uprostřed lesa.,, Co tu sakra dělám?" Zeptám se sama sebe. Zvednu se ze země a rozejdu se pryč z lesa. Po nějaké době jsem narazila na silnici.,, Co se sakra stalo?" Marně jsem se snažila vzpomenout na to jak jsem se tam do toho lesa dostala ale nic. Jenže to nebyla jediná divná věc. Cítila jsem se nějak divně. Jako kdyby se mnou bylo něco špatně. Z mých myšlenek mě vyrušilo zatroubení. Otočím se a pozorně si prohlédnu auto, které vedle mě zastaví. V autě seděl Steve a moje starší sestra.,, Nat?" Osloví mě Katherine opatrně.,, Sedej!" Pobídne mě Steve a já se posadím na zadní sedadlo.,, Jak jsi mu utekla?" Zeptá se mě Katherine.,, Nat? Jak jsi se zbavila Voida?" Osloví mě Steve když jsem Katherine neodpověděla. Při zmínce jeho jména jsem pocítila jak se ve mě něco zlomilo.,, Utekla jsem, podařilo se mi ho omráčit." Jako kdybych ani neměla kontrolu nad tím co vlastně říkám. Ten pitomec mi něco udělal.,, Zavezeme tě k Hopperovi. Všichni tam už čekají." Snažila jsem se křičet ale nešlo to. Promiň, zlato, ale teď tady rozhoduji já. Ozval se hlas v mé hlavě. Co jsi zač? Hlas v mé hlavě se rozesmál. Já jsem ty, ale mocnější. Proč nemůžu ovládat svoje vlastní tělo, ty mrcho? Vyjedu na onen hlas. Na to by jsi se měla zeptat Voida. Zatraceně, ten šmejd jeden. Můj vnitřní hlas už se neozval. Steve zaparkoval před domem. Všichni tři jsme vystoupili. Snažila jsem se křičet ale nešlo to. Když Steve otevřel dveře ihned mě někdo objal. Byla to Eleven.,, Jak se ti povedlo dostat se od něj?" Zeptá se mě. Cítila jsem jak mě něco donutilo se usmát.,, Nepovedlo." Řeknu, vlastně jsme to neřekla já ale ten debilní hlas. El se na mě koukne s překvapeným výrazem. Ta neznámá síla ovládala veškeré mé činnosti ale myšlenky mi nechala.,, Překvapení!" Prohlásí ta věc mým hlasem a odhodí El do zdi.,, Natasho, co tě popadlo?" Zeptá se mě Will. Mike a Max hned běželi El pomoc. Otočila jsem se na Willa a usmála se. Ne jeho, ne! Neubližuj mu prosím. Zakřičím na onu sílu v mé hlavě. Takže tohle je Will? Hlas v mé hlavě se zasmál.,, Takže ty jsi ta její velká lásko, co? Natasha má dobrý vkus." Uzná a prohlédne si Willa. Prosím neubližuj mu. Jak roztomilé. Poznamená hlas v mé hlavě znechuceně.,, Ty nejsi Natasha." Will ode mě odstoupí. Rozesměje se.,, Co jsi jí provedla?!" Vyjede po mě Mike, který pevně objímal Eleven okolo pasu.,, Zatím nic, ale můžete věřit, že vaše malá Natasha vám dá brzy sbohem." Znovu se zasměje. Prosím neubližuj jim, udělám cokoliv. Tak cokoliv? Nebuď pošetilá Natasho.,, Promiň Nat." Omluví se Katherine a praští mě baseballovou pálkou po hlavě a já upadnu do sladkého bezvědomí.