Zero

89. hory mají oči i uši

Natasha

Uplynulo několik dní od našeho návratu. Když jsem se vrátila do školy, bylo mi řečeno, že pojedeme do hor na výlet. Nejdřív jsem byla docela skeptická, přece jen po tom co stalo na našem minulém výletu s Benem. Katherine se mě snažila přesvědčit, že tenhle výlet dopadne dobře. I přesto jsem byla docela skeptická. Z myšlenek mě vytrhne hlas Steva.,, Jsi v pohodě Nat?" Zněl docela ustaraně.,, Jo jsem v pohodě." Odpovím mu. Steve mi věnuje nepřesvědčený pohled, ale nic neřekne.,, Měj se!" Loučím se s ním.,, Buď opatrná!" Stihne na mě ještě zakřičet.,, Neboj se Steve, vždycky jsem opatrná."  Zakřičím na něj a nastoupím do autobusu. Sednu si na místo vedle Willa.,, Ty jsi zase nespala." Utrousí místo pozdravu. Povzdechnu si a opřu si hlavu o jeho rameno.,, Nemusíš se o mě bát krásnoočko." Uklidním ho.,, To si nejsem jist." Zamumlá. V polovině cesty se mi podařilo usnout. Vždycky se mi líp spalo když se mnou byl Will. Když jsme konečně dorazili k oné chatě tak nevypadala tak špatně, rozhodně lépe než ta předchozí.,, Je to tu celkem hezký." Poznamená Max, když se konečně dostaneme na pokoj. Pokrčím rameny. Můj zvláštní pocit mě pořád neopustil. El se na mě starostlivě koukne. Než však stihla cokoliv do našeho pokoje vlezl Mike.,, Mám vám říct, že za pět minut je sraz před chatou. Jdeme na vycházku." A pak hned zmizí. Procházeli jsme lesní stezkou dolů do městečka, kde jsme dostali rozchod. Já, Max a El jsme se šli kouknout do malého knihkupectví. Prohlížela jsem knihu v tmavě modrém obalu když v tom mě najednou někdo chytil zezadu a někam mě odtáhne.,, Přestaň sebou tak cukat." Vyjede na mě ta dotyčná osoba. Ten hlas bych poznala kdykoliv. Prudce sebou otočím a spatřím Nickolase.,, Co po mě zatraceně chceš?" Řeknu snažíc se dostat pryč od něj.,, Uklidni se přišel jsem ti jen předat vzkaz." Snaží se mě uklidnit.,, Kašlu ti na tvoje vzkazy." Odpovím mu naštvaně. Nickolas se ušklíbne.,, Jsem si jist, že tě to bude zajímat. Jde totiž o Hoppera." Zarazím se. Co mi o něm může zatraceně říct? Hopper je mrtvej.,, To je hodná holka. Jen slovo o tatíčkovi a jaká jsi poslušná." Zasměje se.,, Co my chceš říct? Můj otec je mrtvý, Nickolasi!" Připomenu mu.,, A co když není? Jak jsi vůbec přišla na to, že umřel?" Zamyslím se.,, Void mi to řekl." Vzpomenu si. Nickolas se opět zasměje, zjevně mu moje zmatení připadalo docela vtipné.,, A ty jsi mu věřila, co?" Srdce mi začne bít jako splašené.,, Kde je?" Chci vědět.,, Uklidni se, Natasho. Všechno ti řekne tvoje matka, když se zítra večer dokážeš vyplížit do parku." Rychle přikývnu. Ačkoliv budu muset vidět mou matku, tak udělám cokoliv abych mohla zjistit něco o Hopperovi.,, Má to ale jeden háček, dokáže tě napadnout, jaký?",, Nesmím to nikomu říct." Dojde mi. Nickolas mi pocuchá vlasy.,, Hodná holka, zítra o půl osmé. Přijď včas pokud chceš vědět kde se nachází Hopper. Já i tvoje matka tě budeme čekat." A s tím zmizí. Po zbytek celého večera jsem byla úplně mimo. Jediná moje myšlenka byla, Hopper je na živu a já mám ještě naději...