Zero

87. útok nebo útěk

Natasha

Unaveně jsem se opřela o zeď. Uplynuly dva dny od mého výslechu. Celou tu dobu jsem byla zavřená v místnosti, která byla vymalována na bílo a už mi z toho začalo tak nějak hrabat. Jediná barevná věc v téhle místnosti byl krvavý flek v rohu na zdi, pravděpodobně zanechán minulým obyvatelem. Naštvaně se zvednu ze země. Už to nezvládnu. Naštvaně se zadívám do kamery umístěné naproti mě.,, Jak dlouho mě tu chcete ještě držet?" Zaječím na onu kameru. Naštvaně si odfrknu. Jako kdyby mi ta kamera mohla odpovědět. Mám chuť se rozeběhnout proti zdi. Z mých myšlenek mě vyruší pomalé otvíraní dveří. Rychle otočím hlavu a spatřím jednoho ze strážců. Ušklíbnu se.,, Copak, že by jste mě konečně vyslechli?" Zeptám se ho sarkasticky. On se jen zasměje.,, Však tebe ten humor přejde, panenko. Mám ti jen vyřídit, že si pro tebe do pěti minut přijde Adamov a pak už odjedeme." Oznámí mi. Zarazím se. Musím něco udělat. A tak jsem udělala jedinou věc co jsem mohla. Sebrala jsme mu zbraň a vystřelila na kameru, čímž jsme ji úspěšně zničila. Než mohl strážný jakkoliv zareagovat praštila jsem ho jeho vlastní zbraní a on se odporoučel k zemi.,, Jedna nula pro Natashu." Poznamenám spokojeně. Opatrně za sebou zavřu dveře a plížím se chodbou. Musím najít ostatní. Pevně v rukou svírám zbraň. Zarazím se u dveří s nápisem: Vězeň 3. Na chvilku zaváhám ale i tak dveře otevřu. Naštěstí spatřím Steva.,, Steve!" Křiknu na něj. Ihned jak si mě všimne tak mě běží obejmout.,, Díky bohu, že si celá." Usměji se a Steve mě pustí.,, To jsme dva a teď honem, musíme odsud zmizet."  A tak jsme hledali cestu spolu. Narazili jsme sice na pár strážných, ale naštěstí se mi je povedlo omráčit. Zarazím Steva když uslyším zpoza rohu kroky. Přiložím si ukazováček ke rtům naznačujíc mu aby mlčel. Vyjdu zpoza rohu mířící na onu osobu. Ukázalo se, že to byla Katherine a Will. Katherine si oddechne a zbraň skloní. Nadšeně Willa obejmu.,, Ještě že jsi v pořádku." Zašeptá.,, Nápodobně, Krásnoočko." Řekne s úsměvem.,, Super na tohle budete mít dost času až se odsud dostaneme." Připomene nám Steve.   Všichni tři jsme tedy hledali cestu pryč. Zarazíme se však když uslyšíme střelbu.,, Zatraceně." Zanadávám. Rozeběhneme se za střelbou. Když jsme konečně doběhli na místo první věc, kterou jsem viděla byl strážný ležící v pomalu tvořící se kaluži krve. Následovně jsem si všimla Vanyi, která v jedné ruce držela zbraň a druhou tiskla El k sobě.,, Fujky." Poznamenám při pohledu na strážného.,, Jste v pohodě?" Zeptá se nás Vanya. Přikývneme.,, No není to roztomilé. Opravdu vypadáte jako velice krásná rodinka." Zpoza stínů vyjde Adamov.,, Bohužel tuhle rodinou sešlost musím přerušit." Řekne rádoby lítostivě. Cítím Willovu ruku okolo mého pasu. Katherine mě postrčí za sebe.,, Nedostanete ji Adamove." Odporuje mu Katherine pevně svírajíc zbraň.,, A v tom se mýlíte, slečno Maximoff." Adamov se obrátí na mě.,, Dostanu to co jsem měl dostat už dávno." Musím vymyslet nějakou únikovou cestu. A v ten moment mě něco napadne.,, Když s vámi pokojně odejdu, necháte mé přátele být?" Zeptám se ho. Adamov se ušklíbne, jako kdyby tohle čekal.,, Co to děláš?" Sykne na mě Steve.,, Samozřejmě, Natasho. Máš mé slovo, že když se mnou pokojně odejdeš nezkřivím vlásek ani jednomu z tvých přátel." Slíbí mi. Povzdechnu si.,, Budete mi chybět." Will mě chytí za ruku aby mě zarazil.,, Nedělej to Tasho." Já se jen usměji.,, Brzo se zas uvidíme." Slíbím mu. Přistoupím  k Adamovovi o krok blíž.,, Neboj se Zero."Pobídne mě.,, Já se nebojím, ale to vy by jste měl." Řeknu s úšklebkem. Seberu Katherine její zbraň a střelím do trubky, která byla přímo nad Adamovem. Z  trubky začala vylétávat jakási pára.,, Utíkejte." Zakřičím a rozeběhnu se i s ostatními k východu, který byl naštěstí jen kousek od nás. Vanye se povedlo ukrást jedno z obrněných vozidel do kterého jsme nasedli. Vanya se rychle rozjela. V ten moment kdy jsme opustili tohle místo jsem pocítila úlevu. Už se tam nikdy nevrátím. Snad...