Zero

24.střelba

Natasha

Uplynuly nějaký ten čas a vše se zdálo normální. Max mě ostříhala,doufala , že mi to pomůže dostat se přes to všechno. Trochu mi to pomohlo a začala jsem se pomalu přenášet přes to vše co se stalo.Konečně zazvonil zvonek,oznamující konec hodiny.Sbalila jsem si své věci a šla pryč.,,Hele Nat,děje se něco?"Zeptala se mě Max.Zavrtím hlavou.,,Ne,všechno v pořádku.Až moc."Mia se na mě koukne s pozvednutým obočím.Před týdnem už začala chodit do školy a přestala se bát Upside down.,,Co tím myslíš?"El se na mě nechápavě podívala.,,Mám pocit jako by se něco mělo pokazit."Přiznám.Max protočí oči.,,No tak Nat,musíš přestat být tak paranoidní."Na tom něco je.Max má pravdu musím přestat být tak paranoidní.,,Uvidíme se potom u Mika,musím ještě do knihovny."El mě obejme na rozloučenou.Od toho incidentu jsme si ještě bližší.,,Tak zatím ahoj!"Max i Mia mi naposledy zamávaly a já se pak vydala do knihovny.Musela jsem udělat pár referátů.Unaveně jsem zívla.Jak dlouho už tu tak asi jsem?Koukla jsem se na hodiny a lekla se.Vždyť jsem tu už 4 hodiny!Sbalila jsem si svoje knížky a vyšla ven z knihovny.Venku už pomalu začínala být tma.Vyšla jsem ven ze školy nikde nikdo.Mé paranoidní já se začalo vracet.,,V klidu,nic se ti nestane.Všechno je v pořádku."Musela jsem se uklidnit.Vůbec to ale nezabralo.Zhoršilo se to tím,že jsem začala slyšet kroky.Byla jsem už skoro u Mika když v ten moment se ukázalo,že můj strach byl oprávněný.Něco mě střelilo zezadu do levého ramena.Spadla jsem v bolesti na zem.Přetočila jsem se na záda,někdo se ke mě přibližoval.Nehybně jsem ležela na zemi,pomalu jsem ani nedýchala.Ten člověk se zasmál.,,To bychom měli.Neber to osobně krásko,ale pořádně mi za tebe zaplatili."Ten člověk co se mě pokusil zabít byl muž,neznala jsem ho.,,No nic,musím si zajít pro svoje prachy.Krásný umírání,princezno."Můj nájemný vrah odjel někam pryč.,,Amatér."Prohlásím znechuceně.Zvedla jsem se ze země a vydala se k Mikovi.Z posledních sil jsem zaklepala na dveře.,,No tak Miku,jestli neotevřeš vykrvácím."Zamumlám pro sebe.,,Nat ještě,že jsi..Co se ti to zatraceně stalo?"Mike si mě šokovaně prohlédne.,,Chytíš mě?",,Cože?"Než však Mike stihl říct cokoliv jiného spadla jsem mu do náručí.Pak už jen tma.,,Opatrně,El. Neubliž jí."Cítila jsem jak ze mě někdo ,nebo respektive něco vytahuje tu kulku.Zakřičela jsem bolestí.,,Začíná přicházet k sobě."Uslyším někoho.Nevěděla jsem kdo to byl,pořád jsem měla před očima mžitky.,,Wille?"Zašeptala jsem.,,Neboj jsem tady."Will mě držel za ruku.Už jsem začínala vidět normálně. Eleven stála nade mnou.Všichni mě se strachem pozorovali.,,Přestaňte na mě tak zírat,cítím se nepříjemně."Prohlásím a začnu se zvedat.Ruku jsem měla obvázanou.,,Ale děkuju,že jste mě nevzali do nemocnice.Za to jsem vděčná.",,Kdo ti to udělal?"Zeptal se mě Lucas.,,No,toho člověka jsem neznala,ale byl to nějaký nájemný vrah.Někdo mě tu očividně nechce."Ostatní jen překvapeně vykulili oči.,,Cože?"Vyjekla Max překvapeně.,,Musíme to říct tvému bráchovi."Navrhne Mia. Zavrtím hlavou.,,On s tím nic neudělá.Musím s tím udělat něco já.",,Nat tohle je šílenství!Když to řekneme tvému bratrovi,postará se o to.Bude tě všude doprovázet a...",,A to přesně nechci."Přeruším Willa.,,Nemusím mu to říct,protože si už ten týpek ,co se mě pokoušel zabít,myslí,že jsem mrtvá.Takže problém vyřešen."Pokrčím rameny a zvednu se z gauče.,,Co když se vrátí a tentokrát tě zabije doopravdy?"Vyčte mi Will.,,Tak prostě umřu!Dokud se snaží zabít jen mě a ne někoho jiného,tak je to v pořádku!"Rozkřičím se.,,Přestaň své bezpečí brát na lehkou váhu,Tasho!"Ještě nikdy jsem neslyšela Willa tak naštvaně křičet.,,Co kdyby se pokusil zabít někoho z nás!?",,Proč by to dělal?"Ostatní naši hádku jen sledovali.,,Víš proč?Aby mi ublížil!Co když se rozhodne,že mě bude chtít vydírat?Co kdyby se pokusil unést tebe a nebo El?Já se radši zemřu než abych vás viděla umírat!"Po tváři mi ztekla slza.,,Jane,je tu Hopper!"Ozval se hlas Nancy. El už se chystala k odchodu.,,El,počkej."El se na mě podívala.,,Vezmeš mě sebou,prosím?"Zeptám se. El mě objala okolo ramen. Hopper mě vysadil u mého domu.Já poděkovala a vystoupila.,,Ještě,že jsi tady.Už jsem se začínal bát.Udělal jsem ti na večeři Eggos,dáš si?"Ozval se Simon z kuchyně.,,Ne díky jsem vážně unavená."Vyběhla jsem k sobě do pokoje.S povzdechem jsem sebou praštila do postele.Ležela jsem a koukala do stropu.Slyšela jsem kroky vedoucí k Simonovi do pokoje.Už šel asi spát.Co budu jen dělat?Will měl možná pravdu. Ale i tak jsem to nechtěla Simonovi říct.Napadlo mě totiž něco jiného,něco docela zbabělého ale mou jedinou další možnost,útěk...

Sup' guys, doufám že se vám nová kapitola líbila, zítra se můžete těšit na další ve , které zjistíte kam Natasha vlastně uteče.
Xoxo loverka23