Zero

12.bratr?

Natasha

Probudila jsem se v nemocnici.Nesnáší nemocnice ,jsou tak bílé a depresivní.V křesle u mého lůžka seděla El.,,Jsi vzhůru!"Prohlásí nadšeně a obejme mě.,,Co se stalo?"Zeptám se zmateně.,,Stalo se toho docela hodně.Museli ti vytáhnout tu kulku ale říkali ,že budeš v pořádku.A ještě je tu jedna věc.",,Jaká?"Zeptám se nervozně.,,Nat,je tu tvůj bratr.Mezitím co jsi byla na sále Kali za ním zajela a přesvědčila ho aby sem za tebou přijel."Mé srdce se rozbuší přes celou místnost.,,Kde je?"Zajímám se.,,Mluví s doktory."Jakmile to dořekne dveře do pokoje se otevřou.Stál v nich muž ,tak do dvaceti,měl světle hnědé až blond vlasy a stejné oči jako já.,,Desire!"Simon mě nadšeně obejme.,,Neboj se.Už tě nikdy neopustím."Obejme mě ještě pevněji.,,Natasha."Opravím ho.,,Prosím říkej mi Natasha."Simon přikývne.,,Tvá kamarádka mi všechno řekla."Simon se otočí na El.,,Řekla co ti všechno udělali,ty nestvůry.Ale neboj teď můžeš bydlet se mnou ve Filadelfii.Tam budeš v pořádku."V ten moment se já i El zarazíme.Simon si toho všiml.,,Děje se něco?"Přikývnu.,,Simone,jsem moc ráda ,že znám konečně svou pravou rodinu ale nemůžu s tebou bydlet ve Filadelfii.Já Hawkins miluju a navíc tam mám přátele.Je mi to líto ale nemůžu je opustit."V ten moment jsem myslela hlavně na Willa a na to ,že bych ho už nikdy neviděl.Ani zbytek party.Žádné přespávačky s Max,El a Miou. Žádné hraní Donkey kongu s Dustinem. Žádné DaD s Mikem,Lucasem ,Willem a Dustinem. Žádný Will. Prostě nic.To jsem nemohla riskovat.,,Ale možná by jsi se mohl přestěhovat ty za mnou."Simon zvedl hlavu.,,Co tím myslíš?"Zeptá se.,,No po mé adoptivní rodině nám zůstal dům a pokud tě tu samozřejmě nic nedrží."Simon se na chvilku zamyslí.,,Dobře ,pokud je to to co chceš ,tak ano."Nadšeně ho obejmu.,,Díky bráško."Poděkuju mu.,,Budu muset vyplnit pár papírů než tě pustí.Budu brzo zpátky."A s tím Simon odejde.El mě obejme.,,Jsem strašně ráda ,že chceš zůstat.",,Nemohla bych vás opustit.Moc by jste mi chyběli."Přiznám.,,Chceš se kouknout co dělají?"Zeptám se úsměvem. El přikývne,popadne ze stolku nějaký šátek a zaváže si ho okolo očí.,,Něco zkusím,nelekni se."Prohlásím a chytím ji za ruku.Zavřu oči.Najednou vidím to tmavé místo.Vedle mě stojí Eleven. Před námi byla celá naše parta.Mike seděl vedle Lucas na gauči.Oči mě zarudlé.Vedle Lucase seděla Mia. Nervozně si poklepávala nohou.Na proti nim seděl Dustin v křesle.V dalším křesle seděla Max,hlavu měla složenou v dlaních.O její křeslo seděl opřený Will.Poskočilo mi srdce když jsem ho viděla.Vypadal smutně.Stejně jako Mike měl zarudlé oči.Najednou k nim přišla Nancy s Jonathanem v závěsu.Mike vyskočil jako kdyby ho někdo bodl špendlíkem.,,No?Přišli na něco?"Chtěl vědět.Nancy zavrtí hlavou.,,Hopper a máma mluvili s jejími rodiči.Nic nevěděli.Prý u nich byly jeden den a pak se večer vyplížili někam ven."Přizná Jonathan.Mikem naštvaně převrhne misku,která se následně rozbije.,,Uklidni se Miku."On však Nancy naprosto ignoruje.,,Oba se moc snaží."Upozorní ho Jonathan.,,A co když ne dost?Co když se jim něco stalo?Hmm.Co když jsou v nebezpečí!"Rozkřičí se.,,El a Natasha jsou v pořádku.Jsou silné Miku."Snaží se ho uklidnit Dustin. Mike se však zvedne a odejde pryč.Nancy si povzdechne.,,A co ty Wille?Jak to jde?"Zeptala se ho Nancy opatrně.,,Znovu jsem měl tu noční můru."Max se naněj soucitně podívá a obejme ho.,,Musíme jim věřit."Prohlásí Lucas. A to bylo to poslední co jsem slyšela. Znovu jsem otevřela oči.Byly jsme ještě pořád v nemocnici.,,Neboj El. Brzo budeme zase doma."Uklidním ji.El mě obejme.Do pokoje vejde Simon.,,Můžeme už jít."Prohlásí.Převlékla jsem se.Simon nás vezl k sobě do bytu.,,Můžete mi pomoc s balením já to zatím půjdu oznámit domácímu."Simon odejde a my tu zase zůstaneme sami.Něco mě však napadne.Začnu hledat telefon.Když ho najdu vytočím Mikovo číslo.Z telefonu se ozve hlas Nancy.,,Halo?",,Nancy to jsem já,Nastaha a El!"Chvilku bylo ticho.,,El a Nat volají!"Z druhé strany se začal ozývat hluk.,,Nemusíte se bát obě jsme v pořádku.Zavolejte Hopperovi a paní Byersové aby nás už nehledali.Brzy se do Hawkins zase vrátíme.Jo a řekni Mikovi a Willovi ,že se o nás nemusí bát.Obě jsme v pořádku.",,Všechno vyřídím.",,Už budu muset jít.Musím s něčím pomoc mému bratrovi."Položím telefon.V obýváku Simon balil a El mu se svými schopnostmi pomáhala.,,Natasho,můžeš prosím začít balit kuchyň?"Přikývla jsem a pustila se do práce.Díky schopností El nám balení moc dlouho nezabralo.,,Holky máte tady večeři.Musím jít ještě do práce.Vrátím se ráno.Moc dlouho neponocujte."Varuje nás.,,Neboj se!"Prohlásím a zamávám vaflí. Miluju Eggos. Jsou to ty nejlepší vafle na světě.Jakmile jsme dojedly ,šly jsme s El spát.