Zero

17.nestvůra

Natasha
Probudilo mě něco bzučícího.Máchla jsem rukou a protřela si oči.Vyjekla jsem.Probudila jsem se v nějaké temné místnosti.Stoprocentně to nebyl náš pokoj.Zvedla jsem se a trochu se porozhlédla.Byla tu docela tma.Když jsem se podívala pořádně,všimla jsem ,že zde byly tři menší okna,takže sem proudilo aspoň trochu světla.Nejspíš jsem v nějakém sklepě.Otázkou však zůstává,jak jsem se sem dostala?Naproti jednomu z oken stála obrovská skříň.Něco v mé hlavě mi řeklo abych ji otevřela.A tak jsem ten hlas poslechla.Jakmile jsem skříň otevřela vylezla z ní černá mlha .Začala jsem couvat dokud jsem nenarazila do zdi.Na místě černé mlhy teď stál Will.Vypadal však jako kdyby ho srazil autobus.Pravou stranu tváře měl špinavou a levou celou spálenou a od krve.Znechuceně se ne mě podíval.,,Jsi stvůra,Natasho. Jestli se tak vůbec jmenuješ!"Will naštvaně máchl rukou.,,V čem jsi nám ještě lhala Desire?"Mé jméno řekl jako by to byla ta nejsprostší nadávka na světě.,,Třeba ,když jsi nám tvrdila ,že nejsi nebezpečná?Jsi nestvůra Desire."Slzy mi stékali po tvářích.Tohohle jsem se bál víc než jakékoliv nestvůry.Nejvíc se bojím ,že si mí přátelé uvědomí co jsem vlastně za nestvůru.A nebo ,že se jednoho dne neovládnu a ublížím jim.Takže vidět Willa takhle,se spáleným obličejem,což bylo očividně mé dílo,mi lámalo srdce.,,Prosím neříkej mi tak."Vzlykla jsem.,,Jak?Jak ti nemám říkat?Nestvůro?Jenže ty jsi nestvůra."Do rukávu si otřu slzy.,,Desire. Prosím,neříkej mi tak. Natasha,tak se jmenuji Wille."Třásla jsem se strachem a možná trochu i zimou.Will se zasmál.Jen to nebyl ten smích co jsem milovala,smál se chladně.,,Nechápu jak jsi si mohla myslet ,že bych mohl mít rád takovou stvůru jako jsi ty Natasho."Znovu se zasmál.Bolelo mě celé mé tělo.Jako by se mnou hodil o zeď.,,Ty jsi prostě k ničemu.Zklamala jsi jako experiment,zklamala jsi jako člověk."Prohlásí.Stoupne si přede mě a chytí mě za bradu.,,Neboj brzo se té bolesti zbavíš."Z Willa se přede mnou měnil  na vysokou postavu,měla oči bez panenek a ostré zuby.Hlasitě jsem zakřičela.Na nic jiného jsem se taky nezmohla.Nedokázala jsem na ni ani zaútočit ohněm.Nestvůra mě kousla do ruky a já se rozkřičela o to víc.V ten moment se však dokořán otevřeli dveře a nestvůra zmizela.Koukla jsem se na svou ruku.Z kousance mi odkapávala krev.Někdo mě objal.Vykřikla jsem.,,Neboj Tasho,jsem to já."Tohle už byl skutečný Will,můj Will.Mrkla jsem ve snaze zahnat slzy.,,Co se stalo Nat?"Zeptala se Max a klekla si ke mě.Já jen vzlykla a ukázala na skříň.Mike ji šel otevřít.,,Nat, v té skříni nic není."Prohlásil.,,Ty krvácíš!"Všimne si Dustin.,,Musíme ji dostat nahoru."Řekne Mia.,,Jsem nestvůra."Zašeptám.Will si přehodí moji levou ruku okolo jeho ramen.,,Proč by jsi měla být nestvůra Nat?"Podivil se Mike.,,On to řekl a měl pravdu."S Willovou pomocí jsem vystoupala schody.,,Kdo ti to řekl?"Ptala se tentokrát El.,,Kvůli mě všichni zemřou."Odstrčila jsem Willovu ruku na to mi věnoval zmatený pohled.,,Nat,prosím co se s tebou děje?"Lucas ke mě chtěl natáhnout ruku já ale uhnula.Svezla jsem se po nejbližší stěně.,,Já se probudila,tam dole.Byla tam tma a chlad.Něco mi řeklo abych otevřela tu skříň.A tak jsem to udělala.Jenže z té skříně vešel černý kouř.Pak se tam objevil Will.Vypadal jako ty a říkal mi věci.Že jsem stvůra,že mě nenávidíš.Chtělo mě to zabít.Jenže jste se tam pak objevili vy a nestvůra zmizela."Will vypadal blíženě.,,Bojíš se mě?"Zeptal se opatrně.Zavrtím hlavou.,,To je ten problém,jediný koho se bojím,jsem já sama."Max mě obejme.,,Neboj se Nat my se tě nikdy nebudeme bát."Prohlásí Dustin zatímco mi El obvazuje ruku.,,Kde jsou všichni?"Všimnu si.,,Dneska jsme tu poslední den ,tak jsme dostali volno."Vysvětlí mi Mike.,,Pěkně jsi nás vyděsila,když jsme tě nenašly v posteli."Prohlásí Max.,, Nevadí když si teď půjdu lehnout?" Zeptám se.,, Ne v pohodě." Odpoví Mia a usměje se na mě. Vydala jsem se tedy do pokoje.Lehla jsem si do postele a pokusila se usnout.Po chvilce se mi to povedlo a já pak prospala celý zbytek dne.