Zero

5.laboratoř a pokusy

Natasha

Probudila jsem se na nějakém stolku.Na sobě jsem měla modrý nemocniční oblek.Párkrát jsem zamrkala.Tohle místo mi nebylo nijak povědomé.,,Takže jsi už vzhůru."Ozve se nějaký hlas.Otočím se a patřím profesora Hollanda,ten vedl celé ty nelidské pokusy na mě a těch ostatních dětí.Chtěla jsem se zvednout a jednu mu vrazit.Jenže jsem k tomu stolu byla připoutaná.,,Oheň ti nepomůže,Zero.Ty pouta jsou ohnivzdorné."Prohlásí profesor.,,Neboj se Zero,nic ani neucítíš."Řekne a názorně zamává ostrou stříkací jehlou.Naštvaně si odplivnu.,,Po těch letech vám to budu věřit."Protočím oči.Hlasitě zakřičím když mi onu stříkací jehlu bodne do krku. Holland měl pro jednou pravdu.Po té injekci jsem skoro nevnímala tu elektřinu která mi proudila tělem.Jen jsme křičela.Oheň mi plál  v dlaních.Elektřina to jen zhoršovala.Na chvilku to přestalo.,,Jak se cítíš Zero?"Rozkřičela jsem a začala kopat nohama.,,Pusťte mě!"Cítila sem jak mi teče krev z nosu.,,Vypadá to,že někdo potřebuje další dávku sedativ."Řekl a zkoumavě si mě prohlédl.Znovu mi vpravil sedativa do krku.Má síla mě opouštěla.Proto jsem radši přestala křičet.Čím intenzivnější byla ta elektřina tím víc jsem cítila,že ztrácím vědomí.Před očima jsem měla obrazy mě a party.El vypadal jako kdyby se mi snažila něco říct.Já však nedokázala vnímat nic jiného než bolest a oheň.Nejspíš jsem vypálila díru do země.,,Neboj Zero teď si na chvilku odpočineš."Oči se mi zavíraly a šly na mě mrákoty.Obávala jsem se,že nejspíš brzo budu zvracet.Profesor Holland mě  odpoutal.Neměla jsem sílu bojovat.Dva muži mě sebrali ze stolku a vláčeli mé téměř bezvládné tělo někam ani nevím kam.Položili mě na postel a zamkli.Nějakou dobu jsem jen tak ležela ve snaze nasbírat nějakou energii.Vstala jsem ,což nebyl moc dobrý nápad neboť jsem se skoro pozvracela.,,Ahoj."Ozval se hlas z kouta místnosti.Stála tam malá holka.Uhlově černé vlasy a zelené oči.,,Kdo jsi?"Zeptám se jí.Ona jen ukáže na vytetované číslo 023 na svém předloktí.Já jí na oplátku ukážu své tetování.,,Máš nějaké jiné jméno?"Ona se zamyslí.,,Myslím ,že mi říkali Carly.",,Jak dlouho tu jsi?"Ona pokrčí rameny.,,Krátce.Myslím.Ten co tu byl přede mnou moc nevydržel."Vysvětlí.,,Myslela jsem ,že s únosy dětí skončili ,když jsem utekla já."Řeknu zmateně.Carly zavrtí hlavou.,,To ne.Naopak snažili se unést a testovat hned na několika dětech.",,Dosáhli nějakého  výsledku?"Zajímám se.,,Ne,ačkoliv jeden chlapec dokázal přežít skoro všechny experimenty.Ten poslední ho však zabil."Náš soukromí rozhovor však přeruší několik mužů,kteří vešli dovnitř.Chytili Carly za ruce a nohy a snažili si ji vyvést ven.,, Nechte ji!" Zaječím. Napadnu jednoho ze stráží. Odporoučel se k zemi, stejně i ten druhý. Třetí strážný byl ale na tolik chytrý ,že mi dal elektro šok. A tak jsem tentokrát skončila na zemi já.Carly odvedli někam pryč,já měla pocit ,že to bylo nejspíš naposledy co s ní mluvím.Ani nevím jak dlouho jsem na té zemi ležela.Přemýšlela jsem co asi dělají moji přátelé.Snaží se mě najít?Přestože se mi to tu nelíbilo,doufala jsem ,že mě nehledají.Aspoň by byli v bezpečí.Mé myšlenky však přeruší příchod strážných.Nejspíš si mysleli ,že se už bránit nebudu.To se tedy šeredně spletly.Dvěma strážným jsem podkopla nohy a na třetí ho jsem zaútočila ohněm.Utíkala jsem prázdnou chodbou za zvuku alarmu.Několik strážných se mě snažilo zastavit.Avšak neúspěšně.Všechny se mi povedlo poslat k zemi.Mé štěstí však netrvalo dlouho,neboť skupina strážných mě poslala k zemi pomocí elektro šoků.Tak jsem byla znovu vláčena do laboratuře,ve které jsem se probudila.Připoutali mě k tomu stejnému stolku,na kterém jsem se probudila dnes ráno.,,Zero ty se nepoučíš."Prohlásil Holland a nevěřícně zavrtěl hlavou.,,Zdá se ,že budem muset zvýšit dávku elektřiny."Zatočil kolečkem na nějakém přístroji a do mého těla začala proudit elektřina.Byla to mnohem větší bolest něž ráno,asi i protože jsem v sobě tentokrát neměla sedativa.Po několika minutách jsem přestala křičet.Stejně mě nikdo neuslyší.No a po chvilce se jsem ztratila vědomí.