Zero

48. vyjednávač

Natasha

Uplynulo pár dní než se onen "vyjednávač" ozval. Vlastně našel Hoppera. Ten z toho všeho nebyl moc nadšený. A ještě víc ho štvalo, že tam se mnou nebude moct být, protože musel být ten večer v práci. Naštvalo ho to tak moc, že mě tam ani nechtěl pustit. Naštěstí mu paní Byersová domluvila. Hopper však stanovil podmínku, budu muset mít doprovod. Jonathan se dobrovolně nabídl a po té co se to Steve dozvěděl od mé sestry, tak se přihlásil taky. Neměla jsem s tím žádný problém, oba kluky znám a mám je ráda jako starší bratry. Willovi to však dělalo starosti, přišlo mi roztomilé jak se o mě bojí i přestože ví co všechno jsem dokázala. Naše schůzka byla domluvena na páteční večer v nějaké fancy restauraci v městečku kousek za Hawkins. A jelikož ta restaurace byla tak strašně " fancy" Max byla tak hodná a půjčila mi její šaty.,, Když já ti nevím Max." Říkám když si prohlížím svůj odraz v zrcadle. Max seděla na posteli a hleděla do časopisu. El seděla vedle ní a dost nejistě si mě prohlížela. Katherine seděla v křesle a lakovala si nehty na krvavě červenou.,, Neboj se Nat vypadáš skvěle." Chytím se za sukni šatů a pootočím se. Šaty byly černé, po kolena, se světle růžovým opaskem a mašlí u výstřihu. Katherine odložila lak na stolek a koukla se na mě.,, Ještě něco." Katherine se zvedla ze svého místa a odešla někam pryč. Po chvilce se vrátila se zbraní a černou kabelkou.,, To nemyslíš vážně." Prohlásím a ukážu na zbraň.,, Hopper mě poprosil, abych tě nepouštěla neozbrojenou." Řekne a podá mi zbraň s kabelkou. Povzdechnu si.,, Ví Hopper, že dokážu ovládat oheň pomocí mysli?" Stěžuji si , zatímco schovávám zbraň do kabelky.,, Nestěžuj si. Buď ráda, že se o tebe tak stará. Jo kluci tu budou do pěti minut." Oznámí mi. Další povzdech.,, No a co máš vlastně v plánu?" Chce vědět Max.,, Donutím toho vyjednávače aby přistoupil na mé podmínky." Vysvětlím.,, A co když na ně nepřistoupí?",, Přistoupí, umím být velice přesvědčivá." Řeknu a v ruce mi zaplaje oheň. Najednou se ozvalo klepání.,, To budou kluci, držte mi palce." Rozloučím se.,, Buď opatrná." Varuje mě El. Otevřela jsem dveře a přede mnou se tak zjevili Jonathan a Steve v obleku.,, Jdeme ne?" Kluci se na sebe koukli a následovali mě k autu. Steve řídil. Chvilku jsem dokázala mlčet ale pak už jsem to nevydržela.,, Děje se něco Natasho?" Zeptal se mě Jonathan.,, Jsem nervózní." Nebyla to moc velká lež, nervózní jsem byla. Ale ovládal mě strach. Strach, že se něco pokazí a bude muset vrátit k mojí matce a opustit mé přátele. Konečně jsme dorazili k oné restauraci.,, Jo kluci, jedna maličkost. Nechte mluvit mě." Oba se po sobě podívali ale jinak to nekomentovali. Když jsme vešli dovnitř a číšníka nás uvedl k našemu stolu, vyjednávač tam už byl. A k mému překvapení to byl muž co mě jako dítě učil rusky. Usmál se na mě a prohlásil:,, Я скучал по тебе, девочка?"(Chyběl jsem ti, děvče?),, Не совсем."(Ani ne) Odpovím mu a posadím se mezi Steva a Jonathana, kteří se na mě zmateně koukali.,, Теперь об условиях. Я хочу, чтобы со мной был эскорт. Они будут сопровождать меня, где бы я ни был, в присутствии моей матери. И я просто послушаю ее, если она что-то попробует, я без колебаний использую свои навыки." (Teď k podmínkám . Chci sebou doprovod. Budou mě doprovázet kdekoliv budu v přítomnosti matky . A jen si ji vyslechnu, pokud něco zkusí nezaváhám a použiji svoje schopnosti.) On se jen zasmál.,, А что, если я не согласен? Что могла сделать со мной такая маленькая девочка?" (A co když nebudu souhlasit? Co by mi asi taková malá holčička mohla udělat?) Pokrčím rameny.,, Я либо выстрелю тебе в голову, либо сожгу дотла." (Buď ti ustřelím hlavu a nebo tě spálím na popel.) Řeknu s mírným úšklebkem. Znovu se zasmál . Steve a Jonathan vypadli čím dál tím víc nervózní. Pravděpodobně, protože nevěděli o čem to sakra meleme.,, Так что пусть твоя маленькая девочка будет за тобой, я позабочусь обо всем для твоей матери. Увидимся через неделю. (Ať je tedy po tvém holčičko, všechno vyřídím tvé matce. Uvidíme se za týden.)" Řekne a podá mi obálku. Usměji se na něj a otočím se na kluky.,, Jdeme pánové, naše práce tady skončila." Upozorním je. Zvedli jsme se a odešli. Vůbec se mi však nelíbilo jak na nás vyjednávač koukal.,, No jak to šlo?" Zeptal se hned Steve.,, Dobrý, za týden poletíme pryč a já to všechno skončím, snad." Řeknu a zívnu si. a než jsem se nadála už jsem ani nevěděla o světě. Byla jsem ještě v polospánku když jsem cítila, že mě někdo nesl ke mě do pokoje. Byla jsem dost unavená a tak hned jak jsem padla na postel, jsem se odebrala do říše snů.