Zero

8.nebezpečná výprava

Natasha

Dneska jsem se probudila docela brzo.Paní Byersová šla brzo do práce a Jonathan nás měl odvést do školy.On však neměl vůbec ponětí co jsme naplánovali.Před školou na nás čekala celá parta.,,Přišli jsme se rozloučit,když se teď chvilku neuvidíme."Vysvětlí Max.Mike měl začervenalé oči.Asi se včera moc nevyspal. Pocítila jsem záchvat vinny.Co když se El něco stane?Jak bych to řekla Mikovi?Uklidní mě však Will,když mě chytí za ruku.O tom včerejšku jsme spolu nemluvili.Max mě obejme.,,Neboj věřím ,že to zvládnete."Řekne povzbudivě.Pak se se mnou objala Mia,Dustin a Lucas. Když mě šel obejmout Mike zašeptal:,, Postarej se o ni prosím.",,Nemusíš se bát.Nikdy bych nedovolila aby se jí něco stalo."Mike se nepřesvědčivě usměje.Odejde se ještě rozloučit s El.,,Budeš mi chybět Byersi."Přiznám a obejmu ho.,,Dávej na sebe prosím pozor."Poprosí mě.,,Nemusíš se bát Wille.Já se o sebe dokážu postarat."Ubezpečím ho.,,A co pusa pro štěstí?"Řeknu s úsměvem.Will se zasměje a jemně políbí na rty.,,Opatruj se.Už musím."Naposledy ho obejmu a vrátím se k El.,,Můžeme jít."El přikývne.Vydali jsme se na autobusovou stanici.Koupila jsem lístky a pak jsme šly čekat na autobus.,,Díky ,že to kvůli mě děláš El. Moc si toho vážím."El se jen pousměje.,,Jsi moje kamarádka a tohle kamarádi dělají.A já vím jaké to je nemít rodiče."Přizná.Autobus přijel a my nastoupily.Pár lidí se po nás tak blbě ohlíželo.Asi se divily co dvě malé holky asi dělají v autobuse,když by měly být ve škole.Dívala jsem se ven z okna.Venku začalo pršet.Po chvilce jízdy jsem slyšela El pochrupovat ve svém sedadle.Pousmála jsem se.Déšť byl horší a horší a pomalu přecházel v bouřku.Nesnáším bouřky.Připomínají mi ty časy, které jsem strávila v té příšerné laboratoři.Ten strach co jsem jako dítě cítila. El se převalila na vedlejší sedačce.Asi se jí něco zdálo.V dálce se ozval hrom.Povyskočila jsme ve své sedačce jako kdyby mě někdo bodl špendlíkem. El to probudilo.,,Jsi v pohodě?"Zeptala se.Přikývnu.,,Nelži,přátelé nelžou."Povzdechnu si.,,Nesnáším bouřky,připomínají mi mé dětství strávené jako pokusný králík."Prohlásím. El sena mě chápavě poídvá.,,A potřebuju asi poradit."Přiznám.,,Mluv."Pobídne mě.,,Já a Will jsme se včera políbili."Vsadím se ,že se červenám. El si mě překvapeně prohlédne.,,A já nevím co si mám počít."Založím si hlavu do dlaní. El mě poplácá po zádech.Než však stihne něco říct autobus prudce zatočí a my spadneme ze svých sedaček.,,Co to?"Překvapeně se podívám na řidiče.Ten několikrát zanadával volant strhl na druhou stranu.Ani jsme se s El nestihly postavit zpět na naše místa když autobus do něčeho naboural.,,El!",,Hned vedle tebe."Uf,už jsem se začínala bát.Autobus byl obrácený vzhůru nohama.,,Pojď."Pobídnu El a vylezu rozbitým oknem ven. El mě následovala.,,Stůjte!"Zakřičel někdo naším směrem.V panice jsme se rozutekly do lesa.,,Myslím,že jsme už dostatečně daleko."Prohlásím udýchaně.Déšť pomalu ustával.Což byla jedna z mála dobrých zpráv.,,Možná bychom se tady mohly utábořit a počkat do rána."El přikývne.Vytáhnu deku z batohu a podám ji El. Sesbírám ze země pár klacíků.Mávnu rukou a přede mnou se rozhoří oheň.,,Vezmu si první hlídku co říkáš?Ty se zatím prospi."To jsem El nemusela říkat dvakrát.Lehla si na deku a hned usnula.A tak jsem zůstala sama se svými myšlenky...