Zero

88. Vanya a její minulost

Natasha

Po několika hodinách se nám podařilo dostat se do Hawkins. Vanya nás odvezla k Willovi domů, kde na nás čekala docela naštvaná paní Byersová.,, Tohle si ještě vypiješ." Hubuje Willovi a přitom lehce otírá krev z mého obličeje. Steve v obýváku ošetřuje ránu co měla měla Katherine na její levé noze. Mike a Eleven spolu něco řešili u Willa v pokoji.,, Mrzí mě, že jste kvůli mě riskovali." Omluvím se tiše. Paní Byersová se na mě usměje.,, Důležité je že jsi v pořádku, zlatíčko." Klidní mě.,, Ale na jak dlouho." Poznamenám.,, Natasho, nemůžeš to tak brát." Nad Jonathanovým komentářem jen zavrtím hlavou.,, Ne Jonathane, nevíš čeho je moje matka schopná. Je naprosto šílená, kdykoliv jsem ji neposlechla, nebála se na mě použít její schopnosti." Ohradím se.,, Ona co?" Zeptá se mě Will šokovaně.,, To je jedno. Je mi jasné, že to bude muset skončit tím, že ji budu muset zabít. Tak jako to bylo s Hollandem." Paní Byersová přestane čistit můj obličej a zajde do lékarničky pro náplast. Will mě chytí za ruku. Moje ruce byly oproti jeho tak chladné.,, Půjdu se kouknout jak je na tom Vanya." Rozhodne se Nancy a Jonathan ji následuje. Vanya stála před domem a kouřila cigaretu.,, Jak mě vůbec můžeš milovat, jsem vrah, jsem odporné monstrum." Řeknu znechuceně a mou ruku odtáhnu.,, Laskavě s tím už přestaň, jednou tě miluju a nikdy nepřestanu je ti to jasné?" To mě uklidnilo.,, Miluju tě Wille." Řeknu a opřu si hlavu o jeho rameno. Z naše malého momentu nás vyruší paní Byersová která se vrátí i s náplastí.,, Děkuji, paní Byersová." Poděkuji jí, když mi náplastí zalepí onen škrábanec.,, Nemáš vůbec zač, Natasho." Odpoví mi s úsměvem. Najednou do místnosti vejdou všichni ostatní, včetně Vanyi.,, Vanya, nám chce něco říct." Vysvětlí Katherine. Vanya se nás nervózně prohlédne a pustí se do vyprávění.,, Kdysi jsem měla nastoupit jako vědkyně k Hollandovi, ale když jsem zjistila co za zvěrstva tam provádí tak jsme odmítla. Důležité je i jak jsme se sem vlastně dostala. Jak víte jsem z Ruska. Můj otec byl voják a jeden jeho známý mi našel práci v Americe u jednoho z jeho přátel. Samozřejmě jsem byla nadšená, vyšla jsem ze školy a tohle měla být moje šance procestovat svět. Jenže jsem hned první den zjistila co se tam děje a chtěla jsem se vrátit domů, jenže jsem potkala tvého strýce Adriana, Natasho, no a zbytek znáte." Na chvilku se zamyslím.,, Vanyo, ten přítel tvého otce, nebyl to náhodou Adamov?" Zeptám se jí opatrně. Vanya přikývne.,, Tehdy když jsem tam vešla poprvé, jsem tě viděla Natasho. Byla jsi ještě mimino, mimino napojené na děsivé přístroje a hadičky." Vanya se otřese. Chvilku mlčím. Myslím, že je toho na mě moc.,, Není mi dobře potřebuju na vzduch." nečekám na jejich reakci a prostě odejdu. Mým cílem je Castle Byers. Nějakým zvláštním způsobem jsem se tam cítila bezpečně. Po pár vteřinách, možná i minutách nejsem si tak jistá, sem přišel Will.,, Můžu?" Zeptá se mě.,, Posluž si, je to tu tvoje." On se jen usměje a posadí se vedle něj. Opřu si hlavu o jeho rameno.,, Pamatuješ si, že přesně tady jsi mi před víc jak rokem řekla, pravdu o sobě." Pousměji se nad tou vzpomínkou.,, Byl jsi první komu jsem to kdy řekla." Vzpomenu si.,, Nevím co bych bez tebe dělal, Tasho." Přizná.,, Já taky ne, Wille. Ty jsi jeden z důvodů proč tu ještě jsem. Byl jsi se mnou když se stala ta věc s Benem, když jsem na všechno zapomněla, když jsem zabila Hollanda, když na nás zaútočil Void a zabil Hoppera, dokonce jsi mě zachránil od mojí matky. Miluju tě krásnoočko." Will mě letmo políbí na rty.,, Já miluju tebe Tasho, navždy." Navždy...