Zero

92. ples

Natasha

Uplynul týden od té doby co jsem se rozhodla souhlasit s návrhem mé matky. Ta z toho byla velmi nadšená. Dnes večer si pro mě měla přijít, jenže tu byl jeden malý detail, dnes večer jsme měli jít s partou na ples. Jenže samozřejmě, když se to matka dozvěděla, tak jen mávla rukou a řekla abych se o půlnoci vytratila, že na mě počká. Jen při myšlence, že ji znovu uvidím se mi svíralo hrdlo.,, Zelená ti moc sluší." Poznamená Katherine, která mi upravovala vlasy.,, Myslíš?" Zeptá se El nejistě. Koukala se na mě. Donutila jsem se usmát se.,, El vypadáš úžasně, Mike si z tebe sedne na zadek." Ujistím ji. El se taky usměje.,, Díky Nat." A s tím se někam vytratí, pravděpodobně za Vanyou.,, Jsi v pohodě? Celej večer jsi nějaká nervní?" Chce vědět Katherine. Její hlas zní starostlivě. Zavrtím hlavou.,, Jsem v pohodě Katherine." To byla sprostá lež, byla jsem cokoliv než v pohodě. Byla jsem si docela jistá, že ani Katherine mi to nevěřila, ale nic neřekla.,, Já a Steve musíme něco vyřešit, takže vás tam odveze Vanya, jasný?" Přikývnu. Katherine si mě nejistě prohlédne. Obejmu ji.,, Mám tě moc ráda Katherine. Jsi ta nejlepší sestra, kterou jsem kdy mohla mít.",, Díky." Katherine se na mě nejistě usměje a odejde. S povzdechem si uvědomím, že to bylo nejspíš naposledy co ji vidím. Z mých myšlenek mě vyruší Vanya,, Tak co malá, jsi připravená?" Přikývnu.,, Výborně." Následuju ji do auta, kde už na nás čekala El. Cesta do školy byla tichá.,, Tak si to užijte!" Loučí se s námi Vanya. Naposledy jí zamávám než odjede. Já i El se vydáme ke vchodu. Tam stála Max a Billy. Přeběhl mi mráz po zádech. Billyho jsem neviděla od té doby co ho posedl Void. Když jsme dorazil těsně k nim Billy pustil Maxinu ruku, kterou do teď držel a kouknul se na mě a El. Na pár vteřin jeho pohled uvízl na mě ale pak klidně odešel.,, Je to idiot, pojďte, kluci tam určitě už jsou." Já i El jsme Max následovaly dovnitř. Tělocvična, kde se ples konal byla moc hezky vyzdobená. Na chvíli mi pohled utkvěl na velkých hodinách, zbývá mi tak málo času. Zaženu tyhle myšlenky, musím se soustředit na mé kamarády. Všimla jsem si, že kluci už na nás čekali u stolu.,, Moc ti to sluší." Poznamená Will když se posadím vedle něj.,, Děkuju." Vím že se červenám.,, Mám pro vás skvělou zprávu!" Všichni se otočíme na Dustina.,, O co jde?" Zeptá se ho Lucas.,, Pamatujete si na moji přítelkyni Suzie?" Všichni přikývneme nechápajíc kam tím Dustin míří.,, Příští týden bude s rodiči navštěvovat v příbuzné v okolí Hawkins, takže vám ji konečně budu moc představit." Byla jsem ráda, že nám ji Dustin chce představit ale pak mi došlo, že v tu dobu tu už nebudu.,, To je skvělý Dustine!",, Skvělá zpráva brácho." Radují se Lucas a Max.,, Hele necítím se moc dobře, musím na vzduch." Vymluvím se a odběhnu od stolu. Vyběhla jsem ven a posadila se na schody před tělocvičnu.,, Jsi tady trochu brzo." Ozve se hlas. Vyděšeně se otočím a spatřím Nickolase.,, To jsem tě tak vyděsil?" Zeptá se mě pobaveně.,, Ne, ještě mám čas." Zvednu se a utíkám zpět do tělocvičny.,, Tak za chvíli." Stihl na mě křiknout než jsem odběhla. Hned jak jsem vběhla dovnitř jsem se srazila s Willem.,, Tady jsi, měli jsme docela strach.",, Pojďme tančit." Nečekám na jeho reakci a odtáhnu ho na taneční parket.,, Děje se něco Tasho?" Zeptá se mě Will. Zavrtím hlavou.,, Ne všechno je perfektní." Zalžu mu.,, Pořád se koukáš na hodiny, jsi  bledá a ne že bych si stěžoval ale držíš mě hodně, hodně pevně." Povzdechnu si a svůj stisk povolím.,, Měla by jsi se naučit svěřovat se mi.",, Máš pravdu, vždycky máš pravdu." Uznám.,, Chápu, že máš problémy se otevřít někomu se svými problémy, ale chci aby jsi věděla, že jsem tu pro tebe. Já tě miluju, Tasho." Usměju se.,, Já miluju tebe, krásnoočko." Řeknu a políbím ho. Byl to kouzelný moment, přesně jak z pohádky, tak moc že jsem na chvíli zapomněla co na mě vlastně čeká. Z mé fantazie mě vyrušilo odbytí hodin, půlnoc. Ihned jsem se odtáhla od Willa.,, Co se děje?" Zeptá se mě vystrašeně.,, Musím pryč. Miluju tě krásnoočko." Utekla jsem než mě stihl zarazit.,, Konečně jsi tady, tvoje matka se na tebe už těší." Neřeknu na to nic jen se nechám odvést do matčina auta.,, Moc ráda tě vidím Desire. Nemusíš brečet. Dodržela jsem svoje slovo, Hopper je zpět doma a nemusíš se bát, že by je tvůj odchod mrzel. Donutím je aby na tebe zapomněli." Ujistí mě moje matka a vystoupí z auta. Po pár minutách se vrátí vypadajíc trochu unaveně.,, Budeme zase jedna velká šťastná rodina." Řekne mi. Nesnáším ji, nesnáším osud ale hlavně nesnáším sama sebe.