Zero

85. cesta domů

Natasha

,, No tak Wille, musíme ji vzbudit nebo nám uletí letadlo." Pomalu otevřu oči a zjistím, že jsem byla opřená o Willa.,, V pořádku už jsem vzhůru." Řeknu a protáhnu se. Will se na mě usmál.,, Skvěle, mazej se převlíknout nebo nestihneme letadlo." Usměji se na Vanyu, moc mi chyběla a nemůžu se dočkat až uvidím i zbytek mých přátel. Vezmu oblečení, které leželo na židli a jdu se do koupelny převléct. Po pár minutách z koupelny vyjdu, již připravená k odjezdu.,, Připravena?" Zeptá se mě Katherine, která seděla se Stevem u stolu. Přikývnu.,, Výborně, protože nemáme moc času obeznámím tě s plánem. Musíme si dávat velký pozor aby ta šílená ženská nic nezkusila. Takže se rozdělíme. Katherine a Steve pojedou s Eleven a já s Willem pojedeme s tebou. Setkáme se všichni na letišti a pak alou na letadlo. Doletíme do Indianapollis odkud pojedeme autobusem do Hawkins." Srdce mi poskočilo radostí.,, Jasný?" Zeptá se mě Vanya  a já jen přikývnu.,, Výborně. Jdeme, před hotelem už čekají taxíky." A tak se celá naše skupina vydala před hotel do taxíků.,, Kam to bude?" Zeptá se nás taxikář.,, Na letiště a rychle prosím." Poprosí ho Vanya. Zdála se mi docela nervózní. Chytla jsem Willa za ruku.,, Když to říkáte slečno." Zasměje se náš taxikář. Druhý taxík jel v závěsu za námi. Opřela jsem si hlavu o Willa. Vanya jen nervózně koukala z okénka, jako kdyby čekal, že se něco podělá. Což mě tak nějak znervózňovalo.,, Jak dlouho ta cesta bude ještě trvat?" Zeptá se Vanya po chvilce jízdy. Taxikář se zasměje.,, Nebojte se paninko, brzo tam budeme." Ujistí ji. Jeho hlas mi přišel podivně povědomý. Uplynulo několik minut a Vanya se mi zdála čím dál tím víc nervóznější.,, Tohle není cesta na letiště." Zjistí Vanya. Najedou uslyším zacvaknutí naznačující, že taxikář zamkl dveře.,, Omlouvám se, ale musím to udělat. Mám rozkazy." Rozbuší se mi srdce.,, Kam nás to vezete?" Zeptám se.,, Neboj se Zero, k matince tě nevezu." Pokrčím obočí.,, Nedoporučoval bych vám odporovat. Taky by se mohlo stát , že se něco stane vaším kamarádům." Cítila jsem jak Will stiskl mou ruku. Vanya se ke mě nakloní a zašeptá:,, Až zastaví utečte, zdržím ho." Přikývnu. Brzy na to auto zastavilo a řidič otevřel dveře, načež ho Vanya trefila do hlavy a získala tak mě a Willovi čas k útěku. Běželi jsem směrem do lesa.,, Myslíš, že nás pořád sleduje?" Zeptá se mě Will. Podařilo se nám utéct do středu lesa.,, Pšš." Zarazím ho, když uslyším hlas. Byl to ten taxikář a broukal si nějakou melodii. S trhnutím si uvědomím, že je to ona melodie, jakou jsem vždy slýchávala před spaním.,, No tak Zero, kde jsi. Přece by jsi tam nenechala zbytek tvých kamarádů samotných." Mé srdce bije jako splašené. Will mě pevně drží.,, Uteč." Zašeptá. Zavrtím hlavou. Jenže Will měl jiný plán, rozeběhl se aby mi poskytl trochu času. Jenže ho něco střelilo do nohy a on spadl k zemi.,, Willle!" Vyjeknu a rozeběhnu se k němu. Oddechnu si když zjistím, že nekrvácí.,, Neboj se Zero, nic mu to neudělá. Jen se na chvilku prospí. A když už jsme u toho." Řekne a střelí mě do levé ruky.,, Sladké sny Zero." Je to poslední co slyším než upadnu do bezvědomí...