Zero

94. Willovi podivné vzpomínky

Will

,, Hej Wille, jsi v pohodě? Mluvíme na tebe už skoro 15 minut." Zvednu pohled od čmáranice v mém sešitě.,, Jo jasný jsem v pohodě." Ujistím Mika.,, Kdo to je?" Zeptá se mě El koukajíc do mého sešitu.,, Vypadá moc hezky." Uzná Max. Pokrčím rameny.,, Nejsem si jistý, jen mi přijde, že ji prostě odněkud znám." Poznamenám a vezmu si svůj sešit zpátky.,, Mimochodem jsme se tě ptali jestli nechceš přijít večer a zahrát si D&D?" Zeptá se mě Mike.,, Jasně, zní to fajn." Souhlasím. Celý zbytek vyučování jsem se nemohl soustředit pořád jsem něco čmáral do sešitu. Po zvonění jsem zjistil co vlastně jsem čmáral. Bylo to jméno, dívčí jméno. Natasha. Žádnou Natashu ale neznám. Ale přesto to jméno bylo napsané na několika stránkách.,, Asi začínám bláznit." Zamumlám a zaklapnu sešit. Odešel  jsem si odnést věci do skříňky. Okolo mě prošlo nějaká blondýna.,, Natasha?" Zamumlám. Asi vážně začínám bláznit. Zavřu skříňku a vydám se před školu kde na mě čekal Jonathan s Nancy.,, Kde jsi tak dlouho byl?" Zeptá se mě Jonathan.,, Zakecal jsem se." Zamumlám. Z rádia vyhrávala nějaká rocková písnička, která mi přišla z nějakého důvodu povědomá.,, Nepřepínej to!" Křiknu na Nancy když se nahne po rádiu.,, Odkdy máš rád Rolling stones?" Zeptá se mě Nancy překvapeně. Nikdy jsem Rolling stones moc nemusel ale zrovna tahle píseň mi něco připomínala, měl jsem z toho dobrý pocit. Jako kdyby to mělo něco společného s někým kdo je mi hodně blízky.,, Hele poslední dobou se chováš trochu divně Wille, jsi v pohodě?" Zeptá se mě Jonathan starostlivě. Přikývnu.,, Jo jsem v pohodě." Zalžu mu. Musím zjistit kdo je Natasha. Když jsme přijeli domů máma tam nebyla, nepřekvapilo mě to. Ihned jsem šel k sobě do pokoje. Na zemi leželo pár papírů, buďto to byli kresby té hezké dívky nebo by to byli papíry popsané jedním a tím samým jménem, Natasha. Posledních pár dnů mě tahle dívka pronásledovala. Zdáli se mi o ní sny. Mluvila se mnou, oslovovala mě "krásnoočko". Líbilo se mi to. Jako kdyby to byl někdo na koho jsem citově vázán. Ale zároveň mi to přišlo jako kdybych se díval na cizí vzpomínky. Vážně mám pocit, že blázním. Zvedl jsem se z postele, musím jít za Mikem.,, Kam jdeš?" Zeptá se mě Jonathan. Byl v kuchyni s Nancy a zjevně se o něčem bavili.,, Za Mikem, do večeře budu zpátky." Ujistím ho.,, Buď opatrnej!" Křikne na mě ještě než stihnu odejít. Jel jsem na kole směr Mikův dům. Snažil jsem se vyčistit si myšlenky, jenže v ten moment jsem ji viděl. Stála kousek ode mě, stejně krásná jako v mých snech, na sobě plesové modré šaty. Mávala na mě.,, No tak krásnoočko, nenechej mě čekat. Říkal jsi přece, že mě miluješ." Chystala se odejít.,, Počkej!" Zasměje se. Nikdy jsem tak kouzelný smích neslyšel.,, Tak si pro mě pojď krásnoočko!" A v ten moment mě realita uhodila do obličeje, do slova najel jsem na kámen a přeletěl přes řídítka.,, Do prdele." Zanadávám když si všimnu, že dívka tam už není. Naštěstí to nebylo daleko k Mikovi takže jsem se tam nějak dopravil.,, Pro boha ty vypadáš hrozně." Řekne místo pozdravu Dustin, když mi otevře dveře.,, Díky." Ušklíbnu se.,, Co se ti stalo?" Zeptá se mě Lucas.,, Přeletěl jsem přes kolo." Sednu si vedle Mika. Max odešla pro sáček s ledem.,, Nekoukal jsi se na cestu?" Ptá se Eleven. Málem protočím oči.,, Očividně." Zamumlám a převezmu si od Max sáček s ledem.,, Má to něco společného s tou holkou, Natashou?" Navrhne Mike.,, Viděl jsem ji. Stála kousek ode mě a mluvila na mě. Říkala, že jsem jí řekl, že jí miluju. Říkala mi krásnoočko. Byla nádherná, jak anděl. Asi už fakt začínám bláznit." Uznám.,, A co když ne?" Překvapeně se kouknu na El.,, Třeba opravdu někdo takový existuje, možná jsme na to jen zapomněli." Řekne. Má pravdu, ještě mám naději. Zjistím kdo jsi Natasho, ať to stojí co to stojí...