Zero

70. pravda o mé minulosti

Natasha

Nervózně jsem si pohrávala a s pramenem mých blond vlasů. Právě sedíme v autě na cestě za mým strýcem. Will vycítil mou nervozitu a chytil mě za ruku.,, Natasho, Wille, jsme tady." Osloví nás Vanya. Přikývnu a oba vystoupíme. Vanya nás vedla chodbou.,, Jsi nervózní?" Zeptá se mě El.,, Trošku." Přizná. Will mi stiskne ruku, ve snaze uklidnit mě. Než jsem se nadála stáli jsem před nějakými dveřmi. Vanya zaklepe na dveře. Po chvilce z nich vyjde žena, měla kratší blond vlasy a usmívala se. Otočila se na mě a promluvila:,, Čeká na tebe Natasho." Nervózně se usměji.,, Neboj se zvládneš to." Ujistí mě Will.,, Doufám." Řeknu a vejdu do místnosti. Nervózně si prohlédnu místnost.,, Nemusíš se bát Natasho." Hlas mě vytrhne z transu. Všimnu si muže sedícího na druhé straně místnosti za stolem. Nedokážu se pohnout. Slyším jak se za mnou otevřou a pak zase zavřou dveře.,, Neboj se zlatíčko, neublíží ti." Hlas poznám jako tu blonďatou ženu, která nás tady uvítala. Povzdechnu si a jdu si sednout na židli naproti, toho muže, který měl být můj strýc.,, Vím, že máš spoustu otázek a rád ti na ně odpovím, ale myslím, že by bylo dobré kdybych se ti představil. Jmenuji se Adrien Jones." Natáhl ke mě ruku. Překvapeně ji přijmu. Otočím se na ženu, která seděla vedle mě.,, Kdo jste vy?" Zeptám se té ženy. Ta se na mě usměje.,, Jsem Taylor Jones, manželka tvého strýce a tvá teta.",, No ty vole." Ujede mi. Můj strýc se zasměje.,, Jen se ptej Natasho, odpovím na jakoukoliv otázku, samozřejmě pokud budu znát odpověď." Nervózně se kousnu do rtu.,, Co se stalo s mým otcem?" Úsměv z jeho tváře zmizí.,, To co ti teď řeknu pro tebe určitě bude těžké, tvého otce zabili." V ten moment jako by se celý svět zastavil.,, Kdo? K-kdo ho zabil?" Vyhrknu ze sebe. Oba si vyměnili rychlý pohled.,, Zlatíčko, určitě víš o tvé matce a Hollandovi.",, Ano vím, co to s tím má společného?" Přeruším Taylor.,, Když jsme od slečny Maximoff slyšeli o Hollandovi a o těch hrůzách, pustili jsme se do vyšetřování. Trvalo nám z počátku dlouho než se nám podařilo něco zjistit. Vlastně to něco zjistil tvůj otec. Ale začnu to od začátku. Rok po tvém narození jsi záhadně "zmizela". Otřáslo to celou rodinou. Tvůj otec a já jsme dělali co jsme mohli abychom tě našli, jenže jsme nedokázali na nic přijít. Uplynuly 3 roky a jednu noc jsem obdržel zvláštní telefonát od mého bratra. Řekl, že konečně na něco přišel spolu s Katherine. Taky tvrdil, že jsi v nějaké laboratoři a, že tě musí ihned najít. Než jsem se ho stihl zeptat kde vlastně je hovor skončil. A od té doby jsem ho ani Katherine neviděl. Pár měsíců od jejich "zmizení" zmizela i tvoje matka. Takže jsem zůstala jen já a tvůj bratr Simon. Za několik let mě Vanya znovu kontaktovala a řekla mi celou pravdu o tom co se stalo mému bratrovi, všechno to věděla z toho co jí Katherine vyprávěla. Katherine totiž vyslechla hovor mezi tvou matkou a Hollandem, kde se bavili o tobě, tvých schopnostech a náhodou i o poloze té laboratoře. Katherine to všechno samozřejmě řekla otci a ten se tam vydal. Později můj bratr zjistil, že Katherine vlezla do jeho auta a do laboratoře jela s ním. No každopádně mi řekla co se tehdy stalo. Našli tě a chtěli tě odvést zpátky, bohužel narazili na Hollanda. A v ten moment se ukázala pravda o tvé matce a o tom, kdo je opravdový otec Katherine. Tvoje matka odnesla tebe a Katherine pryč. Od té doby Katherine tvého otce neviděla, půl roku to s tvou matkou a Hollandem vydržela a pak utekla. Další měsíc se toulala po ulicích než narazila na Vanyu, která se jí ujala." Strýc Adrien se na chvilku odmlčí.,, Neřekl jste mi, kdo to udělal. Kdo ho zabil?" Oba zmlkli a mě to došlo. Naštvaně se zvednu ze židle.,, Byl to Holland, že ano? Ten parchant, zabil ho?" On jen přikývne. Všechen vztek co jsem v sobě dusila najednou vyplul na povrch. Naštvaně převrátím židli na které jsme do teď seděla.,, Natasho?" Osloví mě Taylor a opatrně mě chytí za rameno. Já se jí však vysmeknu,, Ten debilní šmejd! Je mrtvej ale i tak mi ničí život!" Zaječím a naštvaně praštím rukou do zrcadla, které bylo pověšené na protější zdi. Cítím jak se pár střepů zaseklo do zápěstí.,, Nevidím ho! A nenávidím, tu ženskou co si říká moje matka!" Mávnutím mé nezraněné ruky spálím květiny, které byly ve váze na stole.,, Natasho." Snaží se mě Taylor uklidnit. Po tváři mi stékaly slzy. Moji pozornost zachytily dveře, které se najednou rozrazily a odhalily tak mé přátele.,, Tasho!" Než se dokážu vzpamatovat, Will mě drtí v objetí.,, Neboj, bude to dobrý. Jsem tu s tebou a nikam nejdu, slibuju." A to bylo to jediné co jsem v ten moment potřebovala.