Zero

84.baletní recitál

Natasha
Unaveně se opřu o chladné okénko. Seděla jsem v autě mé matky na cestě na můj první baletní recitál. Seděla jsem na zadním sedadle vedle mojí sestry a pozorovala jsem okolí. Vůbec se mi nechtělo. Ale i přesto jsem se dokázala přinutit abych se dobelhala do šatny. Unaveně jsem sledovala svůj odraz v zrcadle, zatímco mi moje baletní učitelka upravovala vlasy do drdolu. Z mého přemýšlení mě vyruší zaklepání.,, Dále." Řeknu a dovnitř vejde Annie s kyticí rudých růží.,, Desire, ty máš asi tajného obdivovatele." Řekne pobaveně a hodí květiny do vázy přede mě.,, Kdo ti je dal?" Zeptám se překvapeně. Annie se usměje.,, Takovej hezkej kluk se zelenýma očima." Zarazím se.,, Neřekl ti jméno? " Annie zavrtí hlavou.,, Ale máš tam přáníčko." Ihned se kouknu na ono přáníčko.
Hodně štěstí Tasho, s láskou tvůj krásnoočko.
,, To je roztomilé." Poznamená moje učitelka. Přestane se mi hrabat ve vlasech a chystá se k odchodu.,, Za pět minut nastupujete holky." Řekne a odejde.,, Já už taky půjdu, musím si ještě upravit vlasy." A s tím odejde i Annie. Povzdechnu si. Je možné aby mi je poslal opravdu Will? Kdo jiný by to byl? Nick to být nemohl, Annie by ho poznala. Ale co by tu Will dělal, vždyť ani neví kde jsem. Zavrtím hlavou. Musím se soustředit na představení, celý tohle je pravděpodobně jen náhoda. Ale přesto jsem se nedokázala přinutit k tomu abych nehledala v hledišti Willův obličej. A právě proto jsem myslela že omdlím když jsem ho skutečně spatřila. Je to opravdu on? Ne, to se mi jen zdá, musím se soustředit na mé představení a nemyslet na hlouposti. Will tu není, je v Hawkins a v bezpečí. I když jsem se vážně snažila soustředit se na mé představení, tak jsem se neubránila koukáním se na místo kde Will seděl. Jako kdybych se ujišťovala, že tam pořád je a není jen  něco  co jsem si vymyslela v mé představivosti. Hned jak se zatáhla opona, která signalizovala, že představení už skončilo tak jsem rychle seběhla z podia. Jestli tam opravdu je tak ho musím najít. Byla jsme tak zamyšlená, že jsme si nevšimla osoby co šla naproti mě a omylem se s ní srazila.,, V pohodě Natasho?" Zvednu pohled a setkám se tak se Stevovým starostlivým pohledem. Rychle se zvednu a obejmu ho.,, Prosím, že nejsi jen halucinace z nedostatku spánku." Zašeptám. Steve se zasměje.,, Jasně že nejsem halucinace malá. A teď honem, musíme utíct než si toho všimne tvoje šílená matka." A s tím mě Steve táhne pryč.,, Will, kde je Will?" Zeptám se ho snažíc popadnout dech.,, S Katherine a teď rychle." Moje srdce bilo jako o závod.,, Ale kampak to jdete." Já i Steve se zarazíme. Když se otočíme spatříme mou matku, která vypadala až podivně klidně.,, Snad jsi si nemyslela, že nás váš hloupý plán dokáže přelstít." Steve si stoupne přede mě.,, Co jsi jim provedla?" Zeptám se vystrašeně. Matka se na mě usměje.,, Já nic, ale Nick." Ztuhla jsem.,, Tak a teď jdeme, uděláme si hezkou rodinnou chvilku. Mimochodem, ráda tě poznávám Steve, nemohla jsem se dočkat až konečně poznám mého budoucího zetě." Steve na to nic neřekl a následoval naši matku do auta.,, Nemůžu se dočkat až Willa zase uvidím, je to takový milý chlapec." Poznamená po chvilce jízdy.  Cítila jsme jak mě ovládla nervozita. Všechno se ještě víc zhoršilo když jsme se dostali před dveře do našeho bytu. Když matka otevřela dveře všude byla tma a ticho. Matka rozsvítila a to co jsem uviděli nás dost překvapilo. Nick byl svázaný na židli, vedle něj stála Eleven a Katherine s Willem. Vanya stála kousek opodál a mířila na mou matku zbraní. Nedokázala jsem se ubránit úsměvu.,, Ráda vás poznávám paní Delacroix. A teď laskavě odstupte od Natashy než vám ustřelím hlavu." Má matka ji s nelibostí poslechne a posadí se vedle Nicka. Ihned jsem se rozeběhla k Willovi, abych ho objala.,, Chyběl jsi mi, krásnoočko." Řeknu a cítím jak mi tečou slzy z očí.,, Nebreč Tasho, taky jsi mi chyběla.",, Jak dojemné." Poznamená moje matka znechuceně.,, Mlč. Nebo ti vážně střelím jednu mezi oči." Varuje ji Vanya.,, Uklidni se, poznám kdy prohraju. Takže vás nechám odejít. Ale pamatujte si, my tři jsme rodina a to se nezmění." Will mě obejme okolo pasu.,, Jděte, Steve, Katherine, odveďte je do auta. Já si tady ještě promluvím s paní Delacroix." Steve a Katherine přikývnou a vedou mě, Eleven a Willa do auta.,, Moc jste mi chyběli." Tentokrát už se neubráním slzám.,, Pšš, Tasho. Už jsme tady spolu a nikdy tě nepustím. Miluju tě." Řekne Will a pomůže mi do auta. Seděla jsem na zadní sedačce vedle El a Willa.,, Vypadáš unaveně." Všimne si Eleven. Zavrtím hlavou.,, Přestaň s tou blbostí. Natasha už dobrých několik dní nespala víc než čtyři hodiny." Práskne mě moje sestra. Naštvaně se na ni kouknu. Nedokázala jsme však už potlačit zívnutí.,, Spi." Pobídne mě Steve. Opět zavrtím hlavou, i když jsem cítila jak mi ztěžkla víčka.,, Spi Natasho." Ač jsem se snažila bránit tak jsem nakonec vytuhla opřená o Willovo rameno. A bylo poprvé za několik dní co jsem usnula bez nočních můr.