Zero

90. setkání s matkou

Natasha

 Opět jsem celý večer nespala, prostě jsem musela pořád myslet na to co se stalo včera. To co mi Nickolas včera řekl mi navrátilo moji dávno ztracenou naději. Najdu Hoppera a přivedu ho zpátky. A všechno bude zase v pořádku. Jediná věc co mě trochu děsila byl Will. Seděl naproti mě a starostlivě mě pozoroval. Nemůže zjistit o tom všem, jinak se všechno pokazí.,, Natasho?" Osloví mě Max.,, Hmm?" Zamručím a otočím se na ni.,,  Ty jsi nevnímala, když na nás učitel mluvil, co?" Dojde jí. Pokrčím rameny.,, To máš z toho nedostatku spánku." Poznamená Dustin.,, Říkal, že se půjdeme podívat do nějakého muzea." Vysvětlí mi Eleven. Přikývnu. Zvednu se od stolu ale někdo mě zarazí a chytí mě za ruku.,, Potřebuju si s tebou promluvit." Byl to Will. Je mi téměř jasné co řekne a tak ho nechám odvést mě pryč do prázdné chodby.,, Co se s tebou děje?" Zeptá se mě.,, Nevím o čem to mluvíš." Poznamenám snažíc se předstírat, že nevím o čem to mluví.,, Přestaň s tou šarádou. Myslíš si, že jsem úplnej debil? Natasho, já vidím, že tě něco užírá, ničí tě to zevnitř, a když něco ubližuje tobě ta to ubližuje i mě. Jsi celý můj svět a já bych nepřežil kdybych o tebe přišel, ne znovu. Takže tě snažně prosím, moc tě prosím Natasho, řekni mi co se děje." Nedokážu to, já to prostě nedokážu. Nemůžu mu lhát, na toho moc miluju, ale i tak to musím udělat. Povzdechnu si.,, Wille." Nic víc jsem ze sebe nedokázala dostat. Will mě obejmul.,, V pořádku, jestli o tom nedokážeš mluvit, nevadí. Řekneš  mi to potom." Jen přikývnu.,, Teď pojď, už na nás určitě čekají." Nechám Willa aby mě odtáhl za zbytkem mých spolužáků. Když jsme dorazili do muzea, ukázalo se že se jednalo o umělecké muzeum.,, Nikdy jsem umění moc nechápala." Poznamenám když si prohlížím jeden z obrazů. Byla na něm krásná žena, která se tvářila docela tajemně.,, Myslím si, že umění nikdo pořádně nechápe." Ozve se Mike.,, Nejspíš máš pravdu." Souhlasí s ním Max.,, Nesnáším sochy." Poznamenám při naší další zastávce, což byla socha muže, které chyběla pravá ruka, v levé držel meč a měl postoj jako kdyby s někým bojoval.,, Proč prosím tě?" Nechápe Dustin. Povzdechnu si.,, Když jsem byla ještě v laboratoři tak mě děsívali monstrem, kterému říkali Medúza. V podstatě to byl obří had, který tě dokázal proměnit na kámen. Jeden z trestů, když jsem byla neposlušná bylo, že mě zavřeli do místnosti plné soch lidí, no byl to spíše psychický trest." Uznám.,, Pořád mi přijde neuvěřitelné co jste s El museli přežít v té laboratoři." Poznamená Max. Pokrčím rameny. Naštěstí pro mě jsme se v muzeu nezdrželi moc dlouho a brzy jsme se konečně vrátili zpátky na chatu. Bohužel čas utíkal až moc rychle a než jsem se nadála tak už byl večer. Počkala jsem až Max a El budou spát a vyplížila jsem se oknem. Byla pořád docela zima, když jsem šla temnou uličkou na místo našeho setkání. Když jsem tam došla, matka a Nickolas už seděli na nedaleké lavičce.,, Moc ráda tě zase vidím Natasho." Poznamená matka.,, Vyklop to co víš o Hopperovi?" Povzdechne si.,, Žádné, ahoj mami, jak se máš mami. Budeme muset zapracovat ta tvých způsobech." Potlačím touhu protočit oči.,, Nechci tu být dlouho, nebo si všimnou, že jsem pryč."  Odpovím jí.,, No dobrá, není mrtvý. Void mi ho vydal, protože se ho chtěl zbavit či co. Má ho ta stejná vojenská jednotka co unesla tebe a tvé kamarády.",, Do prdele." Ujede mi. Nickolas se pousměje.,, Díky, že jsi mi to řekla, matko." Poděkuju jí a vydám se na odchod.,, Ne tak rychle. Chtěla jsme ti udělat nabídku." Zarazím se.,, Tvé nabídky nikdy nezní moc dobře, matko." Řeknu.,, Co když dokážu Hoppera dostat zpátky do Hawkins?" Navrhne. Nedůvěřivě se na ni kouknu.,, A co za to?" Chci vědět.,, Odejdeš se mnou, jen ty bez Katherine. Vymažu tvým kamarádům vzpomínky na tebe takže se nebudeš muset bát, že jim budeš chybět. Začneme spolu hezky od začátku, tak jak jsme měly." Jako kdyby se mi v ten moment zastavilo srdce. Byla jsme v naprostém šoku. Zatočila se mi hlava a já se musela posadit na nedalekou lavičku.,, Natasho!" Má matka mě ihned zkontrolovala.,, Možná je toho na tebe moc, Nickolasi odveď ji prosím zpátky." Nickolas přikývne a podepře si moji levou ruku o jeho ramena.,, Zase jsi moc nespala, co? Vypadala jsi, že každou chvíli omdlíš." Nic jsme na to neřekla. Nakonec se mu nějakým zázrakem povedlo dostat mě do pokoje bez toho aby někoho vzbudil.,, Sladké sny Natasho." Bylo to poslední co řekl než vyskočil oknem.