Zero

53. zmizení

Natasha

K mému překvapení jsem se neprobudila ve Willově posteli, ale někde naprosto jinde. To místo jsem neznala. Cítila jsem povědomí chlad.,, Už jsem se bál, že se nikdy neprobudíš." Ten hlas mě utvrdil v mé myšlence, že je tu se mnou Void. Otočila jsem se a zjistila, že je to pravda.,, Co po mě zase chceš?" Void se zasmál, zjevně mu můj vztek přišel vtipný. Když jsem si ho pozorněji prohlédla, všimla jsem si, že vypadal jinak, míň reálně, vypadal spíš jako duchu než člověk.,, Co je to s tebou?" Zeptám se ho.,, Nechápu co tím myslíš." Protočím oči.,, Ty víš co myslím, proč vypadáš jako duch?" Void se usměje.,, Ach ano, tohle. No stojí mě velmi síly abych tu s tebou mohl být. Není to tak jednoduché jako rýpat se ti v hlavě. Přenést tě sem a být ve fyzické formě je pro mě velice náročné. Ale nemusíš mít žádné starosti, brzy se to všechno změní." Void mě pohladí po tváři. Jako kdyby na mě foukl studený vánek. Rozhlédnu se po okolí.,, Kde to jsme?" Ptám se dál.,, V jednom krásném lesíku. Pokud mě paměť neklame, toto místo se jmenuje Deanův les. Je pojmenován po zakladateli nedalekého městečka." Vysvětlí mi a přitom ze mě nespouští oči.,, Tohle stoprocentně není Hawkins." Poznamenám a přejedu rukou po kmenu jednoho docela starého dubu.,, Máš naprostou pravdu má drahá Natasho. Dokonce to není ani Indiana." Otočím se na něj s pozvednutým obočím.,, Co to meleš sakra?" Nechápu. Znovu se zasměje. Znělo to jako meluzína.,, Má nejdražší Natasho, vítej v Maine.",, To si děláš srandu." Zavrtí hlavou.,, Nikoliv Natasho. Myslím to naprosto vážně." Povzdechnu si.,, Co tu děláme?" Zeptám se ho.,, Co asi? Chci strávit jeden den jen s tebou. Moc jsi mi chyběla." Přizná a chytí mě za ruku.,, Nemáš moc na výběr. Nenechám tě jen tak odejít." Povzdechnu si. Void mě chytí za ruku.,, Kam mě to vedeš?" Zeptám se ho po chvilce. Void mě vedl po silnici někam pryč.,, Užijeme si spolu krásný den plný srandy." Pozvedla jsem obočí. Dál jsem to však nekomentovala. V městě bylo celkem rušno.,, A co chceš se mnou dělat?" Zeptám se ho. Void mě držel za ruku zatímco jsme se procházeli po náměstíčku. Pár lidí na nás překvapeně pokukovalo.,, Natasho, mám pro nás na plánu skvělý den. Máš ráda cirkus?" Zarazím se. Co má ten magor za lubem?,, Ano, proč?" Zeptám se ho.,, Uvidíš." Nic víc mi neřekl a táhl mě dál.,, Vážně? Cirkus?" Řeknu s pozvednutým obočí, když konečně dorazíme do cíle.,, Neboj se Natasho, slibuji, že se ti to bude líbit." Protočím oči. Void a já jsme si sedli do řady, kde bylo téměř prázdno. Představení začalo. Bylo to celkem fajn. Až na toho příšerného klauna, který mě děsil. Void si toho všiml a ochranitelsky mě objal okolo ramen. Samo o sobě to nebylo špatné, dokonce jsem si pomalu začala zvykat na Voidovu přítomnost. Pak se ale něco ve mě zlomilo. Začalo se mi temnit před očima. A najednou jsem si vše začala moc dobře uvědomovat. Ten idiot mi něco musel udělat. Musím se uklidnit. Po představení mě Void někam vedl. Čekala jsem na vhodný okamžik. A ten okamžik nastal, když mě Void vedl někam do lesa. Já zaútočila. Kopla jsem ho do zad a on se odporoučel k zemi.,, Co to děláš?" Vyjel po mě. Neměl šanci se zvednout zaútočila jsem na něj ohněm.,, Nebudeš ubližovat mým přátelům." Void se ušklíbl.,, Ještě není konec Tashi." V tom jako kdyby vybouchl. Celé moje tričko bylo od krve. Zhluboka jsem dýchala. Musím najít cestu domů, ale jak? Podařilo se mi dostat se z lesa na silnici. Kde mi zastavilo jedno auto. Seděla v něm nějaká žena.,, Pro boha, jsi v pořádku maličká? Nepotřebuješ něco?" Zeptala se mě starostlivě. Přikývnu.,, Jedete někam blízko Hawkins?" Zeptám se opatrně. Paní přikývne.,, Nasedni si." Já ji poslechnu.,, Co se ti stalo?" Zeptá se mě.,, Jela jsem na kole za svou babičkou, ale spadla jsem do příkopy." Zalžu pohotově.,, To je mi moc líto." Řekne žena. Konečně jsme dojeli k Willovi.,, Děkuji vám za odvoz." Žena se na mě usměje.,, Není zač maličká." Vystoupím z auta a vejdu dovnitř. V obýváku byl Hopper a paní Byersová. Ta si mě všimla jako první a pevně mě objala. Hned jak mě pustila, tak mě objal Hopper.,, Tohle už nedělej." Usměji se.,, Slibuju.",, Měla by jsi jít za Willem, moc se o tebe bál." Přikývnu a jdu k Willovi do pokoje. Když jsem otevřela dveře všimla jsem si, že tu s Willem byla celá naše parta. Hned jak si mě Will všiml tak mě objal.,, Kde jsi byla?" Zeptá se mě když mě pustí. A tak jsem jim všechno řekla, úplně všechno.,, Důležité je, že už je to pryč." Jenže Max neměla pravdu, tohle byl jen začátek...