Sedím tiše na kmeni stromu na břehu rybníčka, který se za tu krátkou dobu stal mým útočištěm, a čekám. Na něj. Na někoho, kdo celý můj život změnil od základů. Na někoho, koho jsem milovala od první chvíle, co jsme se potkali, ale trvalo mi tak dlouho, než jsem si to uvědomila. Na někoho, pro koho bych obětovala vše. Pro koho bych zemřela... Ale teď je to vše pryč. Kvůli mé vlastní hlouposti. Kdybych to jenom dokázala říct. To jedno slovo. Vše by bylo jinak. V očích mě začnou pálit slzy. Zvlhlýma očima se zadívám na nebe, na kterém se už před nějakou dobou začaly zjevovat první hvězdy. V hlavě mi víří myšlenky, obrazy a vzpomínky jako tornádo a poté se z té změti vynoří jeho obličej a písnička, která se stala tou naší.
And in this crazy life
And through these crazy times
It's you, it's you
You make me sing
You're every line, you're every word
You're everything
Slzy mi stékají po tváři a já se je ani nesnažím zastavit. Šeptem si opakuji ta slova pořád a pořád dokola. Teď už brečím doopravdy. No co, jsem tu sama, schovaná před zraky lidí. Anebo se pletu...? Kousek za mnou praskne větvička a můj nos naplní ta nejkrásnější vůně...
Tak co říkáte na prolog? Je to slibné? Mám pokračovat v psaní? :) Pište komentáře prosím, ať vím, co zlepšovat :)
ČTEŠ
Láska podle melodie
Novela JuvenilMia je až neobyčejně obyčejná sedmnáctiletá holka. Miluje knížky, filmy a sportům se vyhýbá velkým obloukem. Tedy až do doby, než ji rodiče vytrhnou ze známého prostředí a přestěhují do úplně cizího města a zapíší na cizí školu. Mia se tak díky skul...
