Cupital jsem v dešti a snažil se schovávat co nejvíce pod domy, abych tolik nepromokl, ale nešlo to.
Naproti mě vyšel vysmatý blonďatý muž a vyhnul se mi obloukem, tiše jsem popotáhl a pokračoval dál v cestě.
Opět další z mužů, ten však koukal na toho blonďatému chlapa, který se mi vyhl a zakýval hlavou.
Jakmile jsem okolo něho prošel, uchopil mou bundu a vtáhl mě do domu.
"Nechte mě!" Vyjekl jsem tiše a on se usmál a dal mi prst před pusu.
"Pšt, neublížím ti," zasmál se a já tiše popotáhl.
"Sleduju tě už týden, máš vůbec rodinu? Máš vůbec kde být?" Přikývl jsem, ale tentokrát už jsem naplno plakal.
"Stalo se něco?" Starostlivě svraštil obočí a pohladil mé vlásky.
"Menší nehoda, rodina mě kvůli tomu odmítla," schoulil jsem se do jeho náruče a snažil se uklidnit.
Jsem neskutečně zoufalý, právě se tu bavím s cizím mužem a objímám ho.
"Nevím, co se stalo, ale něco ti nabídnu," věnoval mi laskavý pohled.
"Přátelství," dodal.
o n e m o n t h l a t e r
U Liama už jsem bydlel přesně měsíc a dnes mi řekl, že má pro mě překvapení, těšil jsem se tak moc, že jsem skoro ani nespal.
Ale bál jsem se, co když bude chtít dělat něco, co nemůžu, on byl můj jediný kamarád, nikoho jiného jsem neměl.
"Jsem tu!" Ozvalo se ode dveří a já ho hned běžel přivítat objetím a polibkem na tvář.
"To už máš zase můj svetr?" Zasmál se a já se široce usmál, jeho hlas byl pro mě jako rajská hudba.
"To ti je taková zima?" Usmál se a pohladil mé rozcuchané vlasy.
"Um jo," špitl jsem.
"Tak pojď," usmál se a sedl si semnou v obýváku kolem stolu na sedačku, vytáhl svíčku a já suše polkl.
Vytáhl ještě další dvě a mě se nahrnuly slzy do očí, sklonil jsem pohled, aby to neviděl a snažil se tiše dýchat.
Najednou vytáhl zápalky a já všechny svíčky shodil na zem.
"Nialle, stalo se něco?" Řekl vyděšeně a já s pláčem utekl do naší ložnice.
"Zlatíčko, omlouvám se jestli nemáš rád svíčky, nevěděl jsem to," uslyšel jsem jeho zlomený hlas ode dveří a já se ihned posadil.
"Nevíš toho ještě spoustu," řekl jsem s pláčem a on si ke mě přisedl na postel a chytl mě za mou dlaň.
Když na ni koukl, jeho pohled se změnil, opatrně vyhrnul rukáv a dal si dlaň před rty.
"Nialle, Nialle já se omlouvám," vydechl a zakryl mou ruku.
"Nemá to cenu, teď mě klidně nesnášej! Je mi to jedno! Jsi můj poslední kamarád, ale přežil jsem to bez kamarádů, klidně mě vyhoď! Všichni mě nesnáší! Jsem ošklivý!" Křičel jsem a Liam zkřížil ruce na prsou.
"Víš co? Si ošklivý, strááááášně ošklivý, nemůžu se na tebe ani podívat, jak si ošklivý!" Mumlal ironicky a já byl dost zmatený.
"Pane bože Nialle, myslíš že mi nepřišlo divné, že stále nosíš mikiny?" Zašeptal zlomeně.
"A jestli tě rodina opustila kvůli popáleninám, tak to ani rodina nebyla, teď si svlékni ten svetr a tričko a ukaž mi to," otřel jsem si slzy a pomalu si to svlékl.
Celé mé tělo od pasu nahoru bylo červené a ošklivě posypané jizvami.
"Pojď jsem," zašeptal a já koukl na zem.
"Omlouvám se za ty svíčky," "Jsem ošklivý,"
"Idiote," zamumlal.
"Mám jizvy,"
"To mě nezajímá, já tě miluji i přesto, že máš jizvy. Dělá to z tebe ještě silnějšího člověka, než jsi," otřel jsem si slzy a natiskl se na něho.
"Li," vydechl jsem
"Taky tě miluju," rozbrečel jsem se a věnoval mu polibek na rty.
