Nikdy jsem nebyl oblíbený, byl jsem typický nudný žák, celkem dobře jsem se učil, ale poslední dobou jsem se na vše vykašlal a to jen kvůli lásce.
Zamiloval jsem se do třídního lamače srdcí, dlouhé hnědé vlasy, plné malinové rty a dokonale smaragdové oči.
Seděl jsem v poslední lavici a díval se do svého sešitu, pouze pět mi už do konce hodiny.
Promnul jsem si oči a podíval se na Harryho, seděl ve své lavici a smál se, jeho krásně bílé zuby zářily na celou třídu.
"Co čumíš, Horane," zasmála se blondýna, která seděla před ním. "Lucy dej mu už pokoj," vydechl Harry a já se tak pousmál, zastal se mě.
Zvonek oznámil konec hodiny a já si zbalil věci, ihned jsem vyrazil ke skříňce a dal několik učebnic dovnitř.
"Ahoj," ozval se mi dost známy hlas u ucha.
"A-ahoj," usmál jsem se a koukl do jeho krásně mechových očí. "Promiň za Lucy, je hrozně majetnická," protočil očima a já koukl na zem.
"Myslíš, že bys dnes mohl ven? Promluvit si," usmál se, byl ke mě milý, nikdy jsme se předtím moc nebavili.
"Ano, určitě," "Super, takže můžeš hned?" Přikývl jsem a on se usmál.
"Půjdeme k rybníku, bereš?" Tentokrat jsem přikývl já a společně jsme se vydali pryč ze školy.
"Ve třídě jsi takový tichý, bojíš se ostatních?" Optal se mě a já koukal na zem.
"Smáli by se mi," "To už dělají teď Nialle, měl by ses pořádně ukázat, víš bavit se třeba semnou, to je jedno," usmál se a já zakýval hlavou.
"Jsem rád sám," vydechl jsem a posadil se k rybníku, tašku jsem dal vedle sebe a chytl si nohy.
"Ni, no víš, ve škole jsem o tobě celkem hodně slyšel, líbím se ti?" Můj dech se zastavil, nikomu jsem nikdy nic neřekl.
"Já, nikdy jsem nikomu nic neřekl," ohradil jsem se, chytl mou ruku a pohlédl mi do očí.
"Tvé pohledy to prý dávají hodně najevo," usmál se.
"Nialle, neboj se ano, jsi moc pěkný kluk, ale já, no já jsem nikdy s klukem nebyl a rozhodně bych o tom nikdy nepřemýšlel," "Jsi na holky," vydechl jsem a v očích měl slzy.
"Jsem nechutný," popotáhl jsem a rozbrečel se, obličej jsem si dal do dlaní a plakal.
"Ne, Ni to jsem neřekl ano?" Vydechl a objal mě.
"Chtěl jsem spíše říct, že bysme to mohli zkusit ano?" Usmál se a já si promnul oči, byl jsem hodně unavený, už takhle jsem plakal kvůli své třídě, neustále si mě dobírali.
"Líbíš se mi a za zkoušku nic nedám nebo ano?" Pokrčil rameny a já ho objal kolem krku.
"A teď úsměv princi ano? Zítra všem ukážeme, jak úžasný jsi a že patříš mě," usmál jsem se a objímal ho, jeho rty se otřely o moje čelo a já zavřel oči.
"Už neplač ano?" Přikývl jsem a on si tak ukradl můj první polibek.
