Obrátil jsem se na svého hnědovlasého přítele Liama a objal ho kolem pasu.
Jeho rty se přilepily na ty mé a ruka mířila po mém hrudníku k mým kalhotům.
"Li, ne," šeptl jsem a chytl jeho ruku.
"Nialle, co máš za problém? Už si mě pětkrát odmítl a já prostě svoje potřeby mám," lehl si na záda a mračil se.
"Li,.. Já, jsem těhotný," silně jsem si skousl ret a koukl na něho.
"Eh," zamumlal tiše a posadil se, jeho rty se lehce chvěly, on se smál.
"Liame?" Pípl jsem a posadil se na postel, to už jsem ale nestíhal nic říct, odešel.
•••
"Jo mám všechno, děkuju Harry," smál jsem se, když jsem jel autem s kudrnatým mužem, byl to Louise snoubenec.
Harry mi nepopsatelně pomáhal s věcma, které jsem musel udělat pro maličkou Lindsey.
"Prosimtě, neděkuj pořád," usmál se a pustil rádio víc nahlas a začal si prozpěvovat.
Jeho hlas byl tak krásný, hluboký a chraplavý, kdykoli se snažil o vyšší tón, udělala se mi husí kůže.
"Tatí!" Vykřikla Lindsey a vyběhla z domu, u dveří stál Louis, držel plyšáka a smál se.
"Nemohla bez tebe usnout," usmál se Louis a já jí hned objal.
"Ahoj," políbil jsem jí na čelo a Louis nás oba objal.
"My jedeme," přikývl jsem a rozloučil se s nimi, Lindsey oba políbila na tváře a společně odjeli.
Já s Lindsey jsem vešel do domu a ještě si s malou hrál v obýváku, v tom se ozval zvonek a já vstal zatímco Lindsey si hrála s hráčkama.
Otevřel jsem dveře a stuhl.
"Ahoj," šeptl brunet a jeho oči byli plné krvavě červené barvy, místo bílého bělma.
"L-Liame," vydechl jsem a zhluboka se nadechl.
"Chyběl si mi, moc si mi chyběl, udělal jsem neskutečnou chybu," stekly mu slzy a jeho dech se hroutil.
"Tatííí," ozvala se v pozadí maličká a přiběhla ke dveřím.
"A-ahoj maličká," nevěřícně vydechl a klekl si, Lindsey objala mou nohu a koukala na něho.
"Lin, to je tvůj druhý tatínek," otřel jsem si slzy a ona na něho koukala - bez ničeho.
"Není," řekla zamračeně a Liamovi rty se chvěly.
"Není můj tatínek, ubližoval ti," mračila se holčička a já ji vzal k sobě.
"Lásko, víš ne vždy je to hezké a bez bolesti," vzlykal jsem a Liam se zvedl, jeho hlas byl celý zlomený.
"Všechno mě tak mrzí," padl na zem a já si hned sedl k němu.
"Li," špitl jsem a Lindsey tiše vzlykla a uchopila jeho dlaň do té své.
Jeho žíly měli modřiny a několik jizev, pochopil jsem z toho, že jsem se netrápil jediný.
"Zlato, proč tohle?" Pohladil jsem jeho jizvy a on mi padl do objetí.
"Celé čtyři roky jsem dělal blbosti, moc špatných věcí, odpusť mi," vzlykal a Lindsey si mu sedla na klín.
"Tatínku, neplač, nemyslela jsem to tak," vzlykla a objímala ho.
"Ne, ne měla si pravdu, tohle tatínek své rodině nedělá, tohle nesmí dělat nikdo, to se vůbec nedělá," věnoval jí objetí zpět.
"Tak to s tatínkem napravte," zaculila se a já jsem mu padl kolem krku.
"Můžeme?" Pousmál se brunet na holčičku a stále nechal své slzy padat po tvářích.
"Musíte!" Políbila nás oba a já věnoval polibek jemu, jeho plným jemným rtům, které jsem necítil už přesné čtyři roky.
"Miluju tě,"
"Já tebe,"
