Objímal jsem kudrnatého hnědovlasého krasavce, který právě ležel na mé posteli a spal.
Byl tak krásný.
Koukl jsem se na hodiny, byli čtyři ráno.
"Lásko, spinkej ještě," jeho chraplavý hlas hrál na mé ušní bubínky tím, jak krásným po ránu.
"Je brzy," dodal a políbil mé vlasy.
"Nemůžu usnout," namítl jsem a zakňučel.
"Pročpak?" Hlasitě vydechl a objal mě, v jeho náruči jsem se cítil tak ochraněný.
"Miluju tě," pípl jsem a začal se smát, když jsem cítil, jak mě jeho prsty lochtají.
"Vždyť já tebe," opětoval mi slova a smál se, posadil se na moje břicho a nepřestával se šimráním.
"Dost! Dost!" Smál jsem se.
Jeho oči byli mechově zelené, rty plné a vlasy dlouhé - pod ramena - a kudrnaté.
Spojil jsem naše rty a položil se na jeho tělo.
Zavřel jsem oči a přemýšlel nad každým dnem, stráveném v jeho objetí, přítomnosti, polibcích - všem.
Zavřel jsem oči a spadl do říše snů.
Ovšem realita byla jiná.
Vzbudil jsem se o půlnoci a sáhl na postel, byla prázdna, jako celý poslední měsíc.
"Harry?" Vydal jsem se do kuchyně a hledal ho, i když jsem věděl, že to nemá smysl.
"Harry?! Sakra Harry!" Křičel jsem z plných plic a běhal po domě, jakmile jsem uslyšel ťukání, běžel jsem ke dveřím.
Otevřel jsem a koukl na muže, který byl ze sousedství.
"Všechno v pořádku?" Optal se mě a já lehce zakýval hlavou.
"Není tu můj přítel, nemůžu ho nalézt," vzlykl jsem a on objal mé třesoucí se tělo.
"Louisi, zlato," vydechl, byl to Liam, jaktože jsem si toho předtím nevšiml.
"Loui, půjdeme si spolu lehnout ano?" Zavřel dveře a vzal mě za ruku do ložnice.
"Li, kde.. Kde je Harry?" Vydechl jsem a jemu zmizel úsměv.
"Lou, Hazz.. Měl.. Měl tu nehodu," vydechl jako raněné zvíře a já hned automaticky spustil svůj hysterický pláč.
Najednou mi to bylo vše jasné, Harry mě před měsícem opustil, autonehoda.
Uplynula hodina a já konečně zaspával v Liamově náruči, ale jakmile on usnul, vstal jsem a mířil do koupelny.
Tam jsem napustil vanu přiměřeně teplou vodou a lehl do ní.
Všechny ty vzpomínky, všechny ty momenty s ním se proměnili v prach.
Natáhl jsem se pro žiletku a naposledy se zhluboka nadechl, přitiskl jsem žiletku na zápěstí a už jen cítil silnou bolest.
Mé zápěstí bylo plné jizev, nyní jsem však už žádné jizvy nechtěl, chtěl jsem přesnou ránu, která se povedla.
Mravenčení v ruce a silné krvácení.
Ruku jsem ponořil do teplé vody a tak urychlil krvácení, vana se barvila do červené a já padal, padal to temnoty.
"Louisi?!" Liamův hlas byl tak daleko.
"Kurva Louisi!" Výkřik u mého ucha už jsem ani nevnímal.
Konečně s Harrym, konečně spolu.
Drž mě pevně a nikdy už mě neopouštěj, Harry.
