"Skvělé Lou, teď se přikryj a v klidu se vyspinkej," pohladila mě máma po vlasech a já jsem tiše polkl a chytl ji za dlaň.
"Mamí, nechci spát sám," pípl jsem a pohlédl na ní, její rty pozvedly koutky do menšího úsměvu.
"Musím do práce, zlato," vydechla a já se přikryl pod deku více.
"Miluju tě, sladké sny," políbila mě na rty a já zavřel oči ve snaze usnout, ale ta se nepovedla.
Když jsem uslyšel zabouchnutí dveří, posadil jsem se a sledoval zavřené dveře od pokoje.
Opět jsem slyšel ty ošklivé kroky na schodech, tiché cupkání, které mi moc nepomáhalo s dospíváním, takhle jsem spal vždy s mámou.
'Musíš být silný' řekl jsem si v hlavě, vstal jsem z postele a otevřel dveře, nic.
Pomalými kroky jsem sešel schody a zamířil tak do kuchyně.
Vyndal jsem misku a nasypal do ní cereálie, které jsem zalil mlékem.
"Taky mám hlad," ozvalo se a já s výkřikem upustil misku, která vylila mé jídlo na zem, mléko se rozlilo všude po dlaždičkách.
"Kdo je to?" Vydechl jsem do tmy.
"Jsem kluk ze skříně, pomoc mi," s touhle větou jsem zmizel na záchodě, zamkl se a zhluboka jsem dýchal.
Můj strach si vybral své daně a já se rozbrečel.
Pak mě napadl telefon, který ležel v kuchyni, rychle jsem odemkl, čapl telefon a zapadl zpět do místnosti s toaletou.
Ihned jsem našel číslo na mámu s vytočil ho.
"Mami?"
"Ano, drahoušku?"
"Někdo tu je,"
"Louisi,"
"Mluvil na mě, bojím se, prosím přijeď," vzlykl jsem a zavolal jsem i policii, byl jsem v rozpacích.
Půl hodinové čekání a já běžel na auty, které blikali na celou ulici.
Snědý muž s černými vlasy šel jako první a hned prohledávál místnost za místností.
Já jsem cupital po jeho boku, když jsme dorazili do mého pokoje, uslyšel jsem pláč.
Detektiv Malik, jak měl zmíněno na cedulce na hrudi, vešel ke skříni a otevřel ji.
"Prosím! Neubližujte mi!" Vzlykl chlapec a já zhluboka vydechl.
Vysoký muž ho hned vyndal a vzal do své náruče.
"Neboj se, neublížíme ti," vydechl detektiv a já opatrně toho blondýna chytl za ruku.
"Co se tu děje?!" Křikla mamka, když vyšla schody a uviděla chlapce, kterého drží vysoký muž.
"Ve vaší skříni byl chlapec," objasnil.
"Ta skříň patřila mě, bydleli jsme tu, rodiče mě tam zavírali," vzlykl malý blondýn a máma ho ihned vzala do své náruče.
"Do rána se o něho postaráme, detektive," vydechla a hladila toho malého vyhublého chlapce.
Všechny ty zvuky mi byly jasné. Vždy utíkal večer z mé skříně a chodil se najíst.
Nialla jsme adoptovali a já se do něho zamiloval, spali jsme spolu v posteli každý den, koukali se na filmy, objímali se a pak zašli i k polibkům.
Zamiloval jsem se do chlapce, který mě roky děsil a strašil.
