Ležel jsem na lůžku, které jsem ani moc nevnímal.
Mé tělo bylo slabé a já necítil své nohy, což nejspíše znamenalo konec s golfem.
Koukl jsem na dveře, ve kterých se ozvalo ťukání a já se snažil posadit.
"Dále," šeptl jsem a koukl jsem se na vyššího bruneta s rukou v sádře, zalepeným nosem a ovázanou hlavou.
"Ahoj, jsem Liam, ten co jel hned zatebou.. Si v pořádku?" Věnoval mi čokoládu na stolek a já jsem si ho více prohlédl.
Zastavil jsem se na jeho čokoládových očích a pak jsem koukl na jeho rty.
"Niall," zašeptal jsem a jemně jsem zakýval hlavou na nesouhlas.
"Necítím nohy," vydechl jsem.
"Pamatuješ si něco z té nehody?" "Ne," odpověděl jsem.
"Uhodil si se do hlavy a já jsem se tě snažil vytáhnout, jak vidíš úspěšně, ale asi nohy už neucítíš," sklonil pohled a já jsem suše polkl.
"Aha.." vykoktal jsem tiše a popotáhl jsem.
"Je mi to fakt líto," "Nemusí, zachránil si mi život, děkuju," pomohl mi do sedu a já se usmál.
"No.. Dáš si semnou tu čokoládu?" Znervózněl jsem a on přikývl.
"Dobrou, přijdu zítra," opatrně mě se svou rukou objal a odešel.
Najednou jsem se opět cítil bezcenný, bezcenný bez svých nohou.
Můj stav se z ničeho nic začal zhoršovat, dýchání bylo mnohem těžší a bylo mi strašné horko.
Stiskl jsem čudlík a začal se dusit.
Brunet s pláčem seděl u sálu a ruku držel ve svých dlaních, nedokázal si představit, že o Nialla přijde úplně.
"Pane Payne," oslovil ho doktor a Liam se ihned zvedl a šel za ním.
"Musíte si odpočinout, dobře? Váš přítel bude v pořádku," usmál se doktor a Liam si promnul oči.
"Je to snoubenec, pane," vydechl a zapadl do svého pokoje.
Celý zlámaný jsem se vzbudil opět na pokoji a ucítil jsem, že mohu pohnout palcem u nohy, ale neskutečná bolest proběhla mým tělem a já přestal.
"Ahoj," vešel do mého pokoje opět ten pěkný brunet a já se na něho pousmál.
"Si v pořádku?" Lehce jsem přikývl a opřel se opět o polštář.
Liam si sedl na židli ke mě a chytl mou ruku.
"Nialle, při nehodě si ztratil něco, co se nikdy nemělo stát," stekly mu slzy z očí a já na něho němě koukal.
"Paměť, nepamatuješ si mě, ale já jsem tvůj přítel. Zrovna před týdnem jsem tě požádal o ruku," vydechl a žmoulal mou dlaň v těch svých.
"Lili," stiskl jsem jeho ruku a on se ke mě naklonil, koukl jsem na prsten na svém prstě a věnoval jsem mu krátký polibek.
Nevybavil jsem si vše, ale jen to, že mě požádal o ruku a to, že jsem mu říkal Lili.
"Postarám se o to, aby si golf hrál dále," šťastně jsem se usmál a pohladil jeho odřenou tvář.
Až teď mi došlo, že to on semnou jel autem, ne zamnou, ale seděl přímo vedle mě a zabránil mé smrti.
