"Horan k tabuli," ozval se silný hlas a já jsem byl stále plný svého sešitu.
"Horan k tabuli!" Opakoval se a já hned vstal a mířil k tabuli, sakra.
"Napiš mi vzorce," věnoval mi křídu a já si skousl ret, zasraná matematika.
"Nepamatuju si je," pípl jsem a on pozvedl jeho výrazné silné obočí.
"Ty vzorce si budete pamatovat i kdybych vás vzbudil v půlnoci!" Řekl s důrazem a já sklonil pohled.
"Co to tam děláš?" Ukázal na sešit, který ležel na mé lavici.
"Nic," "Ty jeho krásné kaštanové oči, které vypadají jako štěněcí mě nutí ho milovat víc a víc, jeho hlas a jeho pozadí, když píše na tabuli, taky jeh,-"
"Dost!" Křikl jsem na Jamese, který začal přednášet mé poznámky v diáři.
Profesor Payne přimouřil oči a celá třída se dostala do hlasité frekvence smíchu.
Proč já.
S pláčem jsem utekl ze třídy a nechal tam všechno, i svůj diář.
Můj dech byl těžký díky vzlykům a celému běhu, který jsem podnikl až domů.
Otevřel jsem dveře a zapadl do nich, nikoho z rodiny jsem ani nepozdravil a běžel jsem do svého pokoje, ovšem ten jsem měl naproti svému bratrovi - Gregovi.
"Nialle? Hey, Nialle co se stalo?" Hned ke mě přišel a věnoval mi medvědí objetí.
"Oni.. Ve škole četli můj deník,"
Greg věděl o co jde, říkali jsme si všechno, věděl každý můj zápis z deníku.
"Parchanti, pojď sem," objal mě více pevně a hladil má záda.
"Neplakej, hm? Liamovi to vysvětlím," utěšoval mě a mě došlo, že má dnes přijít na večeři.
"Dojedu ti pro věci, odpočiň si," přikryl mě dekou a já jsem zavřel oči, potřeboval jsem odpočinek.
"Nialle! Zlatíčko večeře!" Promnul jsem si oči, sedm.
Usnul jsem.
Vstal jsem z postele, oblékl si černé skinny, bílé triko a černý svetr, byla dost zima.
Sešel jsem pomalu schody a viděl černé sako, Payne.
Silně jsem se kousl do rtu a pomalu mířil do kuchyně.
"Ahoj Nialle," věnoval mi pozdrav.
"Dobrý večer," opětoval jsem mu a zasedl ke stolu, Greg a máma odešli, najednou jsme byli sami.
"V pořádku?" Zakýval jsem hlavou a vstal, nechtěl jsem s nim být, co by si o mě myslel.
Vstal jsem a odešel do svého pokoje.
Zavibroval mi telefon a já na něho koukl.
Ni, nandej panu Paynovi večeři, musím s Gregem do nemocnice, udělal si něco s nohou, miluji tě zlato. xx
Zhluboka jsem se nadechl a opět šel navštívit kuchyň.
Nandal jsem rizoto na talíř, do misky dal salát a nalil sklenici jeho oblíbeného pití, colu.
"Máma s Gregem se trochu zdrží," řekl jsem, když jsem položil talíř, sklenici, příbor a misku se salátem před něho.
"Děkuju," řekl zdvořile a já opět odešel.
Ležel jsem v posteli a uslyšel ťukání, Payne vešel a v ruce něco držel.
"Něco sis ve škole zapomněl," podal mi deník a já vydechl, ihned jsem si ho vzal a koukl do jeho očí.
"Děkuju," vyhrkl jsem a schoval ho pod polštář.
Ucítil jsem, jak se postel prohnula pod jeho váhou.
"Četl jsem to celé, taky jsem viděl kresby, máš talent," pohladil mé stehno a já polkl.
"Opravdu mám oči jako štěně?" Pousmál se a chytl mou dlaň, je to sen, je to zasraný sen, opět jen sen.
"Ano," odpověděl jsem stručně a víc bych ani nestihl.
Jeho rty se přilepily na ty mé a já s hlasitým tlukotem srdce stiskl jeho dlaň, tohle není sen.
"Pane Pa,-" "Pro tebe Liam drahoušku, ano?" Pohladil můj spodní ret a já dýchl teplý vzduch na jeho bříško prstu.
"Opětuji k tobě ty samé city, Nialle, všechno do jediného slova, co si napsal," me srdce se roztlouklo ještě více.
Tohle je jako splněný sen, splněný v realitě.
"Ale o tom musíš mlčet ano?" Nejistě jsem se zadíval na zem, je to opravdu to co chci?
Vždy něco chceme, ale když to dostaneme, už potom netoužíme a znejistíme.
Ale ano, je to to, co chci.
"Nebo tě snad mám umlčet?" Přikývl jsem a mé tváře přikrývaly červené ruměnce.
Opět natiskl rty na ty mé a to už jsme si oba začali užívat a pohybovali rty, něžně, pomalu a láskyplně.
