Mladičký blondýn ucítil bolest v hrudi a přepadl mimo zábradlí lodě.
Jeho tělíčko spadlo do studené vody a potopilo se pod ní, moře bylo velmi bouřlivé a jeho tělo se topilo v silných vlnách.
Jeho tělíčko ucítilo silný tlak, který se s ním táhl celou dobu až do konce, kdy ucítil naráz.
Poslední věc co cítil.
Jeho hrudník byl v silné bolesti, jako kdyby mu někdo bránil dýchat, jako kdyby mu někdo tlačil na žebra a pomalu je ničil.
Tichounce vykašlal poslední lok vody a trhavě se nadechl.
Jeho blonďaté vlasy byli neupravené a plné písku, na kterém se jeho bezmocné tělo nacházelo. Jeho oči byli zavřené a víčka se mu chvěla. Pootevřené narůžovělé rty a trhavý dech.
Bílé promočené triko a černé kalhoty.
Blonďáček cítil opět ošklivý nápor na jeho hrudník, ale tentokrát to neustoupilo, když se pokoušel otevřít oči, uviděl stín.
Ten se však ani nehl.
Bolest se pomalu měnila v jemné dotyky a byla cítit vůně oceánu, který maličký blonďák cítil celou dobu.
Od pasu dolů stále cítil mokré nárazy vln, které už moc ani nevnímal.
Jeho nohy byly težké a dýchání bylo čím dál tím bolestivější.
"Bude to dobré," tichý hlásek mu mizel v uších a on se snažil ze všech sil otevřít oči, povedlo se.
Tmavé černé vlasy, čokoládové oči, z kterých stékaly maličké křišťálky a plné rty.
"Dýchej, dýchej a neboj se," zašeptal mu opět ten krásný hlas a blondýn uposlechl, ale bolestí se zkroutil v silné křeči.
Křišťály jež patřili černovlasému dopadly na blondýnkovu hruď a ten jen tiše zasténal bolestí.
Jeho víčka těžkla víc a víc a on ještě věnoval pohled tomu stvoření, vedle něho.
Nahá hruď a něco divného, blondýn se jen snažil zaměřit na to, co tvořilo jeho tělo od pasu dolů.
Zlatý ocas.
"Neublížím ti," špitl, když viděl blondýna vystrašený pohled a ten jen stiskl své promočené triko.
"Zavři oči," šeptl černovlasý, když viděl jeho bolestné grimasy v obličeji a mladší jen opět poslechl.
Jeho víčka k sobě spadla jako dva magnety a dýchání sláblo.
"Bude to dobré," opět ta slova.
Blondýnkovi se přehrál celý život v mysli a už jen čekal na daný moment, který ho čekal dřív či později tak jako tak.
Jeho dýchání pomalu přestávalo a jeho rty obklopilo něco dokonalého.
Objetí a zahřátí rtů černovlasého stvoření, který opět upustil pár slaných kapek na jeho obličej.
Blondýnkovo dýchání sláblo a černovlasý jen sledoval, jak se maličký dostává ze světa živých.
