Trvalo to dlouho, příliš dlouho. Neměl jsem na to nervy, neměl jsem na to být s ním, aby se den co den opakovalo to jedno.
"Liame, ihned dolů!" Křikl ten pronikavý hlas a já vydechl a skousl si ret.
Nechci tam, nepůjdu tam, nejsem jeho poskok.
"Liame, něco jsem snad řekl!" Vykřikl a já pomalu sešel schody, bál jsem se co by následovalo.
"Kde ses kurva tak coural?!" Hned jeho dlaň přistála na mé tváři a já jen zavřel oči.
"Oblékal jsem se," pípl jsem.
"Když tě budu volat, prijdeš klidně nahý, rozumíš mi?!" Chytl mé delší vlasy, které už narostly potom, co jsem se oholil.
Vždy mě tahal za vlasy a já neměl jinou možnost, teď se to jen opět opakovalo.
"Ano," šeptl jsem a pomalu šel do kuchyně, abych mu připravil snídani, už několikrát jsem mu dal do pití prášky na spaní, vždy jsem za to dostal, jak to jen mohl zjistit.
"Dělej, zachvilku musím jít!" Křikl od stolu z barové židle a já mu donesl čtyři hotové tousty a jablko.
"Konečně, to ti to trvalo," děkuji ten idiot už zřejmě nezná, povzdechl jsem si a jemně se k němu naklonil.
"Polibíš mě než půjdeš?" Zašeptal jsem a použil své štěněcí oči, vždy na něho působili, ale on se změnil.
Tak moc se změnil a já chtěl naší opravdovou lásku zpět, tohle nebyla láska.
"Jsi snad dítě, abych tě líbal na odchod do školy nebo co? Nejsem tvoje máma," protočil očima a já pootevřel pusu a pozvedl obočí.
"Jo, aha. Ale jsi můj přítel," zašeptal jsem a Zayn se zasmál a odešel, opět jsem zůstal sám, zamknutý.
Odešel jsem do koupelny a lehl si do vany, moje tělo potřebovalo odpočinek. Moje ruce byli samá jizva, většinou od toho, když mě uhodil něčím a já si chránil hlavu, ještě že ty ruce mám, už bych tu asi nebyl.
Moje víčka padala a já už jen cítil únavu, usnul jsem ve vaně.
Vzbudil jsem se ve strašné zimě a hned vylezl z ledové vany ven, bože jsem to ale idiot.
Rychle jsem se zabalil do županu a sešel schody do obýváku a mířil si to do kuchyně, potřeboval jsem čaj.
Zastavil mě však pohled na Zayna, byl opět opilý a otočil se na mě s úsměvem na tváři.
"Ah, pusinka se byla vykoupat?" Zasmál se a župan mi rozvázal a shodil na zem, hned jsem zakryl své intimní partie, jenže jeho ruce chytli ty mé a já cítil slanou chuť slz.
"Neplač, baby," vydechl a dotlačil mě ke stolu, přes který mě opatrně ohl.
Tohle už si ale líbit nenechám.
"Ne!" Křikl jsem a vytrhl se mu z náruče.
"Neser mě, Liame!" Vykřikl a opět mě natiskl na stůl, cítil jsem neskutečnou bolest jak byl hrubý.
"Řekl jsem, že ne!" Vzepřel jsem se mu a už jen pocítil silnou bolest hlavy, ležel jsem na zemi a začínal vidět rozmazaně.
"Doprdele!" Uslyšel jsem výkřik a upadl do tmy.
"Píp, píp, píp," vzbudil jsem se za zvuku nějakého přístroje a pomalu otevřel oči.
Nemocnice.
Tiše jsem zasténal bolestí a opatrně se posadil, vedle mě jsem viděl rozmazanou osobu, měl obličej schovaný v dlaních a na stole ležela bonboniéra a kytice růží.
"A..ahoj," zvedl ke mě obličej a já ten hlas sotva rozpoznal, Zayn.
"Li, všechno mě mrzí, já.. Neměl jsem nikdy začít s pitím, prosím, já.. Nevím co dřív a.. Odpusť mi, moc mě to mrzí," uslyšel jsem vzlyky, ale nevěděl jsem co ho mrzí.
"Zee, co se stalo a kde je náš pejsek?" Usmál jsem se a on pootevřel pusu.
O týden později už se mi opět vrátili celé vzpomínky a Zayn mě požádal o ruku, zase jsme byli tak šťastní jako předtím, dokonce jsme si pořídili i pejska, který mi tak chyběl.
