"Přestaň na mě křičet, mám toho dost," vydechl brunet a odstrčil černovlasého od sebe.
"Tak kdo to byl doprdele?!" Křičel černovlasý a složil své ruce na hrudi.
"Jen kamarád, prosím, už dost," zhroutil se hnědovlasý na zem a starší odešel do kuchyně.
Mladší plakal složený na zemi, tiskl se ke svým kolenům a klepal se, Zayn byl neskutečně žárlivý na každého kamaráda.
Zayn udělal palačinky a dal je na stůl, sám se najedl a odešel do koupelny, kde se zamkl, aby jeho koupel nevyrušil Louis.
Slabý Louis se pomalu zvedl a odešel do kuchyně, kde nechal zbylou večeři stále na stole a ani se nenajedl, omyl se studenou vodou a zalezl si do postele.
Čistý, ale celý studený od studené vody z kohoutku v kuchyni.
Zachumlal se do deky a vyčkával svého přítele.
"Louisi? Už spíš?" "Ne," zašeptal tiše a Zayn si lehl na svou polovinu postele.
"Dobrou," ležel na boku a byl k němu otočený zády.
"Zayne? To mě ani nepolíbíš? Ani mě nebudeš držet v objetí? Je mi zima," zakňučel mladší.
"Hmm," zahuhlal Zayn a pokračoval ve svém uražení v plném proudu.
"Tak.. Nebudu ti tu překážet, dobrou," Louis vstal a odešel do předsíně, kde si na sebe oblékl kabát, boty a odešel ven do té ošklivé zimy.
"Ahoj," zašeptal Louis do mobilu.
"Ahoj, Loui všechno ok?"
"Zayn si myslí, že ho s tebou podvádím," vydechl s tichým vzlykám Harrymu do hovoru.
"Bože a už si mu to řekl?!"
"Harry, je to divné, ani já tomu nevěřím, vždyť si viděl doktora,"
"Ale stalo se to, musíš mu to říct,"
"Až bude vše v pořádku,"
"Máš kde být?"
"Ano, jen jsem na procházce," vydechl brunet.
"Dobře, mám jít někam? Chceš utišit?"
"To je dobrý, curly, spi. A moc děkuju,"
"Neni za co, dobrou a dávej na sebe pozor,"
"Budu, dobrou," Louis zavěsil a po deseti minutách se s menšími bolestmi vrátil k domu, ovšem zapomněl klíče uvnitř.
Jenže venku byla ošklivá zima, ale doma zase naštvaný Zayn.
Ještě půl hodiny strávil venku v zimě a pak zaťukal, nic.
Zaťukal ještě několikrát až konečně uviděl světlo v předsíni.
Jakmile se otevřeli dveře, Louis do nich rychle vklouzl a celý se klepal.
"Louisi, můžeš mi říct co si dělal venku, když je tam pod nulou?!"
"Prosím nekřič, prosím," chytl se skříně a zhluboka dýchal.
"Budu dělat co bu.." Zaynův hlas zamlkl a místo řečí konal tělem.
Chytl padajícího Louise do náruče a hned ho odnesl do ložnice, kde ho zachumlal do dek a nechal ho krásně v teple.
"Tady je čaj," zašeptal a jeho tón byl úplně jiný.
"Děkuju," zašeptal Louis a ruce měl schované pod dekou na jeho bolavém místě.
"Proč si mi to neřekl," vydechl Zayn a Louis na něho nechápavě koukal, když však ukázal fotku, Louis mlčel.
Tiše polkl a do očí se mu nahrnuly slzy.
"Za.. Zayne chtěl jsem ti to říct," vydechl, teď už s hlasitým pláčem.
"Kdy?! Promiň," jeho hlas se opět po okřiknutí změnil.
"S kým?" Vydechl a koukl Louisovi do očí.
"S tebou Zayne, budeš táta," Zayn mlčky pohlédl na fotku z ultrazvuku a rty se mu třásly.
"Vážně?" Louis přikývl a Zayn si lehl ke svému příteli.
"Omlouvám se, Louisi," zašeptal a ruku si položil na bříško svého těhotného přítele.
"Ale, ale to je nemožné,"
"To doktor řekl taky," pousmál se.
"To proto ten Harry?" Brunet přikývl a schoulil se k němu.
"Bál jsem se ti to říct, proto jsem byl v nemocnici s Harrym a na různá vyšetření mě též vozil on,"
"Jak je to dlouho?" Hladil jeho vypouklé bříško.
"Měsíc," oznámil mu a nechal ho, aby opečovával jeho bříško příjemný mi doteky.
"Omlouvám se, Louisi, ale teď už s vámi budu jezdit i já ano?"
"Ano," vydechl a věnoval mu dlouhý polibek.
