"Bojím se Harry" objímal jsem svého přítele ležíc na sedačce.
"Vždy tu s tebou budu, neboj se" šeptl mi.
"Lidi, venku je to jen horší, musíme zítra zmizet jinam" přiběhl údychaný blonďák. Niall, ale hned s ním přišel i Liam.
Takový náš táta. Staral se o vše, až na zabíjení a takové to čistění pokojů od těch zrůd z venčí. O to se staral Zayn a William.
Dva černovlasý kluci celkem odvážní.
"Už to nezvládnu" rozplakal jsem se Harrymu v náruči a on mě u sebe pevně držel. "Lásko, zvládneme to, neboj se, miluju tě"
"Já tebe"
"Hlad se dostavil" zakňučel Niall s kručivým doprovázením jeho bříška. "Jdeme se najíst, něco vám přinesu" Harry přikývl a já jsem zavřel moje unavené oči.
Pořádně jsem se ani nevyspal. Měl jsem samé noční můry.
Není jednoduché při 'apokalypse' zůstat na jednom místě.
Někdy dojde jídlo, někdy je moc nebezpečný úkryt a někdy jsme prostě museli najít jiné útočiště.
Bylo jich stále víc a víc. Už pět měsíců se v tomhle motáme... Pět měsíců.
"Tady máte" podal nám Liam špagety a já jsem se s Harrym do toho ihned pustil. Dost nás ovládal hlad.
"Dobrou noc" políbil mě Harry a já jsem s mou malou dlaní v té jeho velké usnul.
"Louí, Louí?" Vzbudil mě chraplavý hlas a já jsem vstal, všichni byli zbalení a já jsem si oblékl Harryho teplý kabát. "Tak, musíme hned jít. Rychle musíme vypadnout než jich budou plné ulice" řekl Zayn a všichni jsme vyšli ven.
Naše skupina měla osm členů.
Harry, Liam, Niall, Zayn, William, Britney, Clare a já.
Držel jsem Harryho za ruku a ten nesl batoh a tašku. "Zlatíčko, neboj se" políbil mě a já jsem se pousmál.
Na večer jsme konečně našli něco, co vypadalo dost dobře. Byla tma a já se tak bál, že jsme se potřeli vnitřnostmi mrtvých.
Necítili tak náší lidskou vůni a tak si nás v té tmě aspoň nevšímali.
Přecházeli jsme most, který vedl k budově a ihned jsme do ní všichni zapadli.
Klid. Konečně klid.
"Jdeme se podívat na sprchu" vzal mě Harry za ruku a hledali jsme koupelnu. Našli jsme jí, úspěch.
Společně jsme si dali sprchu a oblékli se do čistého oblečení.
"Hazz" pípl jsem a zase mi začaly stékat slzy, tolik jsem se bál. "Dobrý, pojď ke mě" uklidňoval mě.
Aspoň jsem měl jeho. A svou skupinku lidí, která se navzájem chrání.
Večer probíhal stejně. Jídlo a spaní. Jenže byli slyšet dost zajímavé zvuky a tak jsme s Harrym vstali.
Dostali se dovnitř.
"Ihned si vezměte něco do ruky!" Křičel Liam a Harry mě hned zavřel do skříně. "Zůstaň tam Lou!" Křičel a já jsem se klepal.
Byl slyšet jen křik a pár střel z pistole.
"Harry!" Vyběhl jsem ze skříně, ale hned, co jsem uviděl co se stalo, jsem malém omdlel.
"Harry!" Rozbrečel jsem se.
Kousl ho. Můj Harry je kousnutý.
"Liame! Liame!" Křičel jsem a Liam hned jak přiběhl hlasitě křikl. Byl sprostý a naštvaný.
Ihned jsem si klekl ke své lásce. "Louh" špitl a stékaly mu malé slzy. "Miluju tě" tiskl jsem se na něho a do pokoje přišli ostatní.
"Louisi, musíme jít" "Neh!" Už jsem své vzlyky nedržel. Umíral mi přítel. Můj jediný člověk v mém srdci.
"Já ho neopustím" popotahoval jsem.
Jeho barva se měnila na bílou a on začínal být jako omámený.
"Loui, zlatíčko jdi.. Jdi s nima, ano? Musíš.. Musíš to přežít... Chránil jsem tě celou dobu, teď to udělá Liam ano? Jen.. Jen mi slib, že si nic neuděláš. Nic" "Harry" vydechl jsem s pláčem a ještě jsem natiskl rty na ty jeho.
"Au" vypískl jsem, když mě Harry jemně kousl. Naštěstí to nedokončil úplně. "Louisi, Louisi běžte! Liame, zabij mě, prosim" začal kašlat.
Nedokázal jsem to. Tohle ne!
Znovu jsem se natiskl na něho. "Harry, Harry já tě vždy miloval a vždy budu, miluju tě a chci umřít s tebou" popotahoval jsem. "Ne, Louisi ty budeš silný a dokážeš to, věřím ti, miluju tě" poslední slova.
"Teď Liame" pípl.
Hned mě odvedli od něho.
Střela.
