"Nesnáším ty zvuky," zamručel jsem a koukl na svého kamaráda Harryho.
"Jsou to jen ptáci," zasmál se a protočil očima. "Fajn ale děsí mě!" Zakňučel jsem a koukl na další místo, kde hopsal malý ptáček.
"Děsí tě ptáci?" Optal se s jemně skousnutým rtem a já pozvedl obočí. "Nech si to," odsekl jsem jeho myšlenky a sedl si na pařez.
"Aha, takže budeš teď jako uražený?" Optal se se smíchem v hlase. "Ne, teď jako budu sedět a brečet, protože se bojím," zamračil jsem se a následně objal svoje nohy, které jsem si natiskl na hrudník.
"Lou," vydechl Harry a pomaličku si sedl vedle mě.
"Nesnáším to a ty to víš, nesnáším tyhle zvuky," řekl jsem se svraštěným obočím. "Vzrušuje mě, když se bojíš, jsi strašně roztomilý," zakňučel Harry a já koukl do jeho krásně mechových očí.
"Co tvoje přítelkyně," vydechl jsem a sklonil hlavu na zem, když se rukou dotknul mé tváře.
"Louisi, víš že jsem na klacky," moje tváře ihned pochytily rudou pokrývku a z úst jsem nevydal ani slůvko.
Harry hladil stále mou tvář a já zavřel oči, cítil jsem jeho krásně hřejivou pokožku na té své, v tu chvíli jsem chtěl křičet z plných plic, jeho ruce byli tak hedvábné a následně jeho rty na těch mých vyvolaly pocity motýlků v mém břiše.
Líbali jsme se dlouze s vášní v každé vteřině, jako kdyby už jsme se nikdy nemohli setkat znovu.
Jako kdyby se naše oči už nikdy nestřetli a rty se nepohladily, bál jsem se, že tohle vše je pravda.
"Pojď sem," šeptl mi do rtů a následně si mě vysadil na svůj klín, načež nenechal mé rty ani chvíli samotné.
"Hazz," dal jsem mu své menší ruce na hrudník a odmítl jeho rty.
"Já tohle nemůžu," pohlédl jsem do jeho tváře, rty měl v jedné rovině, očima mě pečlivě sledoval a mezi obočím měl jemnou krásnou vrásku.
"Můžeš vše, boo," políbil mě pod ucho a já s sebou ošil.
"Nechci aby to vše takhle skončilo a my se nikdy víc neviděli," šeptl jsem.
"Hlupáčku," zasmál se. "vždyť tohle rozhodně není naposledy," objasnil mi a já si promnul oči.
"Lou, já se tě nevzdám," řekl s vážným tónem. "Hold domů přivedu chlapce," pokrčil rameny a zasmál se.
"Nebude to vadit tvým rodičům?" Optal jsem se starostlivě.
"Určitě ne, až poznají jaké si zlatíčko," Harryho oslovení mě nutila se červenat víc a víc.
"Harry?" Šeptl jsem do ticha. "Ano?" "Já jen, nemůžeme už jít? Stále se bojím," Harryho smích mě trochu uklidnil a já tak zůstal v jeho náruči po celý den až do noci.
