Poslouchal jsem křik mého táty a ležel zavřený ve svém pokoji, brečel jsem. Byl jsem hotový z toho, jak jsem se o něho bál, jak jsem dělal všechno a i tak jsem za všechno dostal.
Z očí mi tekly slzy s každým jeho slovem, všechen ten křik jen kvůli maličkostem.
"Nesnáším tuhle zasranou rodinu," na tváři jsem se pokusil a úsměv a natáhl se pro telefon.
"Li? Přijeď pro mě prosím," napsal jsem svému nejlepšímu kamarádovi, znamenal pro mě mnohem více, ale oba jsme byli kluci, tohle by mi doma rozhodně neprošlo.
S pláčem jsem si zbalil několik věcí do batohu a snažil se být potichu, jelikož moje vzlyky nabíraly na hlasitosti, tak jsem si schoval obličej do šátku.
Jsem tu.:)
Smska od Liama mě donutila se aspoň trochu pousmát, vylezl jsem z okna a pomalu šel po střeše, slezl jsem po okně, které bylo od kuchyně a skočil jsem na zem.
Rozhlédl jsem se a spěchal za Liamem, auto bylo trochu dále od našeho domu, přece jen to nikdo vědět nemusí.
Přeskočil jsem plot u sousedů a s úsměvem na tváři běžel k autu, které patřilo velmi pohlednému brunetovi.
"Ahoj," vydechl jsem, když jsem si sedl vedle něho. "Děkuju, že jsi přijel," dodal jsem, jeho úsměv mi jako vše stačil.
"Jasná věc, Zee," pohladil mě po koleni a nastartoval auto.
Liam hodně rád pracoval s auty a proto tak jeho auto i vypadalo, vínově tmavé matné porsche.
"Co se pořádně projet? Bude sranda," zahýbal jedním obočím a rychleji se rozjel, stáhl okýnka a já cítil všechnu tu volnost.
Vítr ve vlasech a žádná pravidla, ne teď.
Zavřel jsem oči a poslouchal ten úžasný zvuk motoru, kterému Liam dával najevo, kdo tu rozhoduje.
Každý ten úžasný zvuk si pohrál s mými ušními bubínky.
"Kurva to je úžasný," vydechl jsem, když jsme jeli po úplně prázdné silnici, hvězdy byly velmi výrazné a já se cítil nepopsatelně.
Všechna ta atmosféra pouze nahrávala Liamovi do karet.
Vypadal úžasně, měsíc svítil a tak mi ukazoval Liamovu tvář v tom nejkrásnějším světle.
"Na co koukáš, zlato?" Pod tím, jak mě oslovil se ušklíbl a já si skousl ret a sklonil pohled na své ruce na stehnech.
"Sluší ti to, všechno k tobě tak moc sedí," vydechl jsem a pohlédl do jeho krásně čokoládových očí.
"Jdi ty," zasmál se, zpomalil a nahl se ke mě pro polibek, který jsem mu ihned opětoval.
"Už tě nikdy nevrátím, rozhodně ne dnes," zavrněl mi do rtů a odtáhl se, aby sledoval cestu.
Rozhodně ne dnes.
"Teď to bude super," ušklíbl se a šlápl na plyn.
Dech se mi zrychlil, srdce mi začalo neklidně bít a já cítil všechen ten adrenalin, co se mi vypravil do krve.
Nechal jsem na sebe foukat příjemný vánek, který byl zaviněn rychlostí auta.
Řídíš tak rychle a nezáleží ti na mé mámě.
Vždy Liama varovala, vždy mu říkala, ať tohle nedělá a já se jen smál, co se může stát.
Ale já jí pochopil, pozdě.
"Liame!" Vykřikl jsem, když jsme v plné rychlosti dostali smyk a mířili jsme přímo naproti betonové stěně.
"Kurva," vykřikl Liam, odpásal se a rychle skočil přede mě.
Silný náraz a já slyšel křupání kostí, ovšem né v mém těle.
Začal jsem křičet, moje noha uvízla kvůli kapotě, která se úplně zdeformovala, cítil jsem silnou bolest, po mé hlavě tekla horká tekutina a v mém klíně ležel můj kamarád celý od krve.
Svíjel se v křeči a já viděl, jak každý dech mu způsobuje silné problémy.
"Mi-miluju tě," vydechl a ruku si dal na hrudník.
Až teď jsem zjistil, že v něm měl zabodaných několik střepů skla.
Moje slzy padaly přímo na něho a já vytáhl telefon a hned volal sanitku.
"Li, vydrž, vydrž lásko," vydechl jsem a zaklonil hlavu, kapota se zařezávala do mého lýtka.
"Drž, prosím," skoro jsem křičel, Liam kašlal krev a jeho dech slábl.
"Bude to dobré, miluji tě," vydechl jsem a políbil jeho rty od krve, jeho slzy mu stekly na moje stehna a já slyšel sanitku.
Nadechl jsem se a jemně zakřenil, ten hnusný pach, štiplavý, bylo to hrozně nepříjemné a já si uvědomil, že auto začíná hořet.
"Uteč, Zee, jdi," vydechl a stiskl jemně mou ruku.
"Nikdy, nikdy rozumíš mi?!" Brečel jsem a více si ho k sobě přitáhl.
"Idiote, uteč!" Okřikl mě z posledních sil, ale já zůstal.
"Miluji tě," vydechl jsem s úsměvem a naposledy spojil naše rty, než jsem ucítil, jak moje noha začíná pálit pod tím horkem.
"Navždy," šeptl Liam a na tváři se mu objevil poslední úsměv, který jsem viděl už jen já.
Silná bolest, horkost a následně hlasitý výbuch, který doprovázely moje hlasité výkřiky.
Cítil jsem, jak se mi doslova vaří maso zaživa, držel jsem Liama a neustále plakal, chtěl jsem, aby ta bolest už skončila, slyšel jsem křik ostatních lidí a před očima se mi začalo stmívat.
Veškerá ta bolest mě donutila upadat více a více do té temnoty, kterou jsem následně přijal.
Poslední, co jsem si pamatoval bylo, jak táta křičí, že nesnáší celou zasranou rodinu a úsměv mé lásky, která mi chtěla zachránit život, ale já odmítl a zemřel s ním tou nejhorší cestou.
Navždy.
