Jel jsem na svém skatu a vůbec si neuvědomil, že bych měl koukat na cestu, kdyby ano, právě bych neležel na zemi.
"V pohodě?"
Zvedl jsem pohled k dlouhovlasému muži s plnými rty, smaragdovýma očima a roztomilými ďolíčky ve tvářích.
"Jo," vydechl jsem a posadil se na chodník, mezitím co se můj skateboard válel na silnici mezi auty, no spíše zbytek skateboardu.
"Teče ti krev," klekl si a hned koukal na mé koleno, které bylo dost odřené, stejně jako můj loket a zápěstí, na které jsem spadl.
"Je to je škrábnutí," pokrčil jsem rameny a koukl do jeho krásných mechových očí.
V ru chvíli jako by mi jeho oči vytvářeli kyslík, byli tak krásné.
Jako by celá fotosyntéza probíhala v jeho očích, tolik odstínů zelené, tak krásné odstíny.
"Škrábnutí je od kočky," musel jsem se zasmát, bylo to od něho roztomilé.
Tolikrát jsem spadl a on z pár ranek dělá vědu.
"Co?" Vydechl a koukl i na mou ruku.
"Už jsem tolikrát spadl a ty děláš vědu z pár odřenin,"
"Může se ti to zanítit, můžeš do toho dostat infekci," zamumlal a já se dost držel, abych se nesmál.
Ano měl pravdu, ale byl tak roztomilý.
Nikdy jsem nepotkal nikoho tak starostlivého.
"Si roztomilý, jsem Louis," usmál jsem se a opět vyhledal jeho krásné oči.
"Harry," pomohl mi na nohy a věnoval mi jemné objetí.
"Někoho mi připomínáš," zasmál jsem se, když jsme šli vedle sebe v úplném tichu.
"Koho?"
"Nevím, někoho z televize, počkej vzpomenu si," zasmál jsem se.
"Nikam neutíkám,"
"Počkej.. Ty si Harry Styles," vydechl jsem a koukl opět do jeho očí.
Jeho koutky se zvedly a on pokrčil rameny.
"To jsem,"
"Vážně si mi pomáhal ze země?" Vydechl jsem a on přikývl.
"Problém?" Lehce svraštil obočí.
"Já jen.. Někdo takový jako ty," šeptl jsem.
"Myslíš si, že když jsem slavný, tak ti nepomůžu ze země? Ah Lou, jsem stále a pořád člověk jako ty," vzal mou tvář lehce do ruky a já ihned koukl na zem.
"Pořád bych ti ale měl líbat nohy,"
"Stop, jsem člověk, normální člověk co ti narozdíl od ostatních pomohl," koukal do mého obličeje.
"Děkuju," šeptl jsem.
"Mám čas, můžeme si zajít na zmrzlinu, bereš? Zvu tě," mrkl.
"Rád," vydechl jsem tentokrát s úsměvem na tváři a vydali jsme se do blízké cukrárny.
Jakmile jsme vyšli z cukrárny se zmrzlinou, vyrazili jsme do parku, kde jsme se usadili na lavičce.
"Si krásný, víš to?" Palcem mi otřel koutek rtů.
"Zmrzlina," objasnil mi.
Chytl jsem světlou červeň a vzal jeho dlaň do té své.
"Ty jsi, a proto jsi tak úspěšný u ostatních, kdo by nechtěl fotit hezkého, přímo překrásného Harryho Stylese," vydechl jsem a koukal na zem, proč se semnou zdržuje.
"Doufám že ty ne,"
Pokrčil jsem rameny a koukl do jeho očí.
"Doufám, že ty by si mě chtěl spíše vlastnit," sklonil se a svými plnými rty se vpil do těch mých.
Drželi jsme kornouty zmrzlin a vyměňovali si delší polibky.
Harry se otřel svým nosem o ten můj a pak se podíval na piercing v mém nose.
"Sluší ti,"
Objal jsem ho prázdnou rukou kolem krku, olízl jsem zmrzlinu a opřel se čelem o to jeho.
Políbil jsem ho na spodní ret a jemně ho olízl.
"Zmrzlina,"
